Kteří lidé nás v životě nejvíce ovlivnili? Nejsou to ti, kteří za nás vyřešili problém a odpověděli naše otázky. Jsou to ti, kteří nás na naší cestě upřímně podporovali (podporují).
Jsou to oni, kteří stáli vždy na blízku, když jsme je potřebovali. Někdy nás jen vyslechli, jindy podali kapesník na utření slz. Nemuseli vždy souhlasit s naším rozhodnutím, nebylo to jejich rozhodnutí, bylo naše. To, že nám s těmito „anděli“ na zemi je tak dobře, je právě tím, že nám neříkají odpovědi na naše otázky, ale dávají nám podporu a podněcují naše hledání. A hlavně, ať uděláme jakoukoliv botu, zůstávají při nás a nepoužívají výčitky a slova typu „já jsem ti to říkal“.
Co vlastně tito lidé pro nás dělají tak zázračného? Život se neodvíjí pokaždé podle toho, jak my chceme. Přiznejme si, že kdyby bylo po našem, tak je v něm větší sranda, je férovější a jednodušší. Přijměme život takový, jaký je. Pokud to neuděláme, budeme chtít pořád něco jiného a budeme fňukat a trápit se, že není po našem. Tohle chápu naši „andělé“. Přijímají nás takové, jací jsme. A, možná to zní paradoxně, ale není tomu tak, tím nás mění k lepšímu. Nechávají nás být samy sebou. Rozvíjí naše vnitřní potřeby a touhy. Umí nás oloupat jako cibulové slupky a objevit naši podstatu. Neoblékají na nás různé vrstvy oblečení, tak jak je to zcela běžné v dnešní době, podle toho, jak je potřeba se líbit a chovat.
Proč takových lidí není více? Jsou vzácní. A ten, kdo má svého „anděla“ na zemi je nejšťastnější člověk na planetě. I my můžeme být andělem pro druhé. Není to ale lehké. Musíme nejdříve začít u sebe.
Věnováno všem "andělům" na zemi. A zvlášť tomu mému.
