Aniž jsem si to uvědomila, stala jsem se součástí Dne seniorů. V čekárně u lékaře a v restauraci. Docela dlouho mě zajímalo, o čem se tak baví senioři, třeba sedmdesátníci. Podařilo se mi to v Brně a v Zastávce.
Přesto, že jim všem je přes sedmdesát (samy mi to řekly), tipovala bych je o deset, patnáct let méně. Bylo jich osm a sešly se na pravidelném sedánku v jedné restauraci v Zastávce. Nejprve zhodnotily jídelní lístek, předaly si recept na fazolovou polévku a povidla. Za nedlouho se k nim přidala ještě jedna paní, říkaly jí Růža. A tato Růža zásadně všechny oslovovala: Děcka… Přišlo mi to chvíli komické, ale proč ne. Růža přišla s tím, že si zavádět internet domů nebude. A že si nechce pamatovat žádné PINy. Prostě dává přednost platbě v hotovosti. Ostatním udělila dobrou radu: Za chvílu budeš sklerotická a nebudeš si pamatovat, kams ten PIN dala. Hotově a je to. K tomuto tématu se přidala Maruška a doporučila dnešní film Šmejdi.
Boženka se zase podělila o včerejší příběh: Chtěla jsem si koupit Pestrý svět, protože tam je plno křížovek. Jenže jsem si nemohla vzpomenout. Tak jsem nechala prodavačku vyjmenovat všechny názvy časopisů. Řekla všechny, ale na Pestrý svět zapomněla. Tak jsem chtěla koupit aspoň Claudii. No a vzpomněla jsem si, že nemám peněženku, že zůstala doma na stole. Společně se zasmály a pokračovaly v dalším hovoru, u toho posrkávaly kávu se šlehačkou.
V tom si jedna vzpomněla, že je dnes Den seniorů. „Děcka, to jsme si měly dát víno, nebo pivo, když je ten svátek.“ A pan vrchní už nosil… Mezitím ho ještě stihli vyzpovídat, cože je to ta kurkuma a jestli je možné si dát poloviční svíčkovou.
Pak jsem se dozvěděla, že letos bude málo brambor a že budou malé a drahé. Mohu-li soudit podle naší úrody, tak zlé to nebude.
Řeč se pak stočila na to, co Maruška slyšela v rádiu Čas. Dneska prý má podle nějakého hvězdáře prožít erotické zážitky. Ale že prý to asi tak nebude. Dámy se pak svěřily, co poslouchají. To mě z profesního hlediska zaujalo. Nejdříve tedy Petrov, pak Frekvenci, ale teď Rádio Čas a Brno. Protože tam hrají a říkají, jak zavařovat nebo třeba zateplovat okna.
To už se mi krátil čas a musela jsem odejít. Nemyslete si, že jsem nějak zvlášť natahovala uši. Prostě jsem jen s těmito dámy seděl u jednoho stolu. Ony se bavily a já pracovala a čekala na klienta. Občas jsme prohodily pár vět. A já se v duchu i při psaní usmívala. Bylo to příjemné a milé. Takový hezký den seniorů.
