Přepych na NKÚ. Jen špička ledovce

NKÚ – úřad nad úřady. Má kázat vodu a sám pije víno. Jen takové krátké zamyšlení…

   Něco jako strážce pokladu. Čert, co nikdy nespí. Hlídací pes státních financí. Postrach marnotratných úřadů. Noční můra všech šibalů ve státních službách. Přísný a neúplatný. A realita?  

   Dálnice stavíme dvakrát dráž než Němci. Levně rozprodáváme státní majetek zahraničním firmám a  za to u nich draze nakupujeme často zastaralé a svůj účel nesplňující věci, to vše na základě prapodivných výběrových řízení. Jindy se zase zadáváme státní zakázky za miliony pro jistotu bez výběrového řízení. Budov a pozemků se zbavujeme za zlomek odhadní ceny, abychom je předražené opět nakoupili zpět. K tomu podivné privatizace a tendry. A jako čerstvá třešnička na dortu - mistrovství světa v klasickém lyžování.  

   A co NKÚ? Většinou těchto „obchodů“ se vůbec nezabýval a nezabývá. Těmi, co se zabýval, vyšuměly nebo vyšumí do vytracena. Místo toho limuzíny, luxusní byty, umělecká díla a mrtvé duše. Divíte se? Já ne. Lidová čeština má pro to krásné slovo. Ono to není slovo, je to složenina: Držhubné.