Právě tímto článkem jsem zhruba před rokem zahájil svou bloggerskou iniciativu. Možná si ještě vzpomínáte, nadpis byl převzat z rozhovoru s tehdy nově nastoupivším premiérem Janem Fischerem. Nedá mi to se přece jen k tomuto tématu ještě vrátit.
Jeho politická hvězda měla původně zářit nějakého půl roku do podzimních předčasných voleb. Z těch byly nakonec volby řádné, jarní, a politická hvězda tedy září dále. I když, září… V rozběhnuté hospodářské krizi, které se teď milosrdně říká recese (jako kdyby to byla nějaká legrace), se moc zářit nedá. Ono to asi ani nebylo počátečním úmyslem. Komu by se chtělo vládnout ve špatných časech, že? Přijímat nepopulární opatření a nést za to svou (politickou) kůži na trh?
A tak jsme si my, bláhoví občané, mysleli, že toto je právě to skutečné politické zadání Fischerovy vlády. Přijměte ta nepopulární opatření, navrhněte ty dlouho odkládané reformy, udělejte tu špinavou práci za nás (=politické strany) a my (=političtí dinosauři) vás budeme naoko proklínat, ale všechno schválíme a svedeme to pak na vás, že jsme jinak nemohli. A věřte, že časem by vám většina národa byla za to vděčná. Ale chyba lávky!
Místo reforem handrkování v parlamentu, místo úspor další zářez do státního dluhu a místo vděčnosti národa pocit neutuchající marnosti. Nevím do jaké míry jsou tlaky politických stran neustojitelné, ale proč jste, pane premiére, spolu s ministrem financí Janotou nespojili hlasování o rozpočtu s hlasováním o důvěře vládě? Státní rozpočet vám levice za tichého přihlížení pravice rozcupovala a hádejte, na koho svedou důsledky? Konec konců pan předseda Paroubek už to v jakési televizní debatě udělal. A věřte tomu, že až bude příště, ať už jako premiér nebo zhrzený kandidát na premiéra, hledat viníky neutěšené ekonomické situace státu, tak to jistě bude Klaus, Topolánek, Fischer a Janota. Možná přidá Kalouska.
„Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění“, zní staré české přísloví. Na první pohled to vypadá, že to „peklo“ není až zase tak strašné. Teplé místečko v nadnárodní instituci ve staré dobré Anglii není k zahození. Počáteční euforie, že se vrátíte, pane Fischere, do statistického úřadu, vás trápit nemusí. Všichni přece víme, že z premiérského křesla tam není cesta zpátky. Pan ministr Janota sice zatím žádnou podobnou lukrativní nabídku oficiálně nedostal (nebo se to ještě neprovalilo), ale sám říká, že se ve světě neztratí, což mu lze při jeho schopnostech jednoznačně věřit. Počítejte ale oba najisto s tím, že se příští vládní garnitura postará, abyste byli už navždycky spojováni s dalším prohlubováním státního dluhu a neschopností řešit hospodářskou krizi (i když teď všichni víme, že to není pravda) a za nějaký čas si kdejaký nabubřelý politický papaláš za to o vás utře svou poslaneckými výhodami umaštěnou hubu. Stálo vám to, pánové, opravdu za to?
Ale trochu štěstí jste přece jen, pane Fischere, měl. Tím poslušným paňácou se nakonec jeví spíše pan ministr vnitra Pecina, který si za své věrné služby vysloužil volitelné místo na kandidátce ČSSD do poslanecké sněmovny. Tomu to asi za to stálo…
