Vzpomínky na Irsko (Irish stew)

Irish stew = kousky jehněčího, cibule, brambory a zelenina -  je tradiční irské jídlo, které zasytí a je zároveň uvařeno z těch nejlepších surovin……..Tak praví knižní průvodce. Zkusím vám teď naservírovat takovou míchanici z mých zážitků z týdenního pobytu loni v červenci v zemi hrdých potomků Keltů. Mohli byste namítnout, že za tu chvilku jsem mohla zemi poznat jen z pověstného „rychlíku“, skoro máte pravdu, ale ve skutečnosti to bylo z mikrobusu řízeného  pravým a nefalšovaným Irem Johnnym. Průvodkyní nám byla naštěstí stejně autentická a vtipná Češka Vlaďka, z jejich povídání a na vlastní oko viděných irských reálií mám tím pádem nám dobře známý  „guláš“ tedy vlastně „irish stew“  a ten vám teď nabízím!

1. Napřed trochu masa - historie Irska ve zkratce je dlouhá a krvavá, sahá až do roku 3 tisíce před naším letopočtem do doby neolitické,ze které kromě spousty jiných megalitických staveb patrně pochází i  tento dolmen  Poulnabronne, pod nímž bylo  pohřbeno asi 30 lidí.

První tu prokazatelně byli v 6. století před n.l. Kelti, pak část území okupovali divocí Vikingové, z blízké Anglie sem vpadli  Normani a vzájemné „kočkování“ trvalo několik stovek let. Navrch nakonec měli protestanti z  Anglie a katoličtí původní obyvatelé se jim museli volky nevolky podvolit. No spíš nevolky – občanská válka skončila až v roce 1921 podepsáním Britsko-irské smlouvy a vyhlášením Svobodného irského státu. Původně mělo Irsko 32 hrabství v tomto roce se osamostatnilo Severní Irsko jako samostatný politický útvar, který se rozhodl zůstat součástí Spojeného království(tvoří ho 6 hrabství). Podle průvodkyně Vlaďky se dříve náš řidič Johnny vyjadřoval o eventuální návštěvě Severu asi tak, jako kdyby mu nabízela delší pobyt v cikánské osadě na východě Slovenska. S postupem let jeho odpor a pocit“ vždyť oni mě tam okradou a ještě rozbijí autobus“ slábnul, dnes už připouští, že přejetím hranic (které v podstatě neexistují) by patrně svůj život ani majetek neriskoval.

 

2. Brambory – ty vlastně způsobily, že v Americe, Austrálii a vůbec po světě žije podstatně více Irů než v původní vlasti. V letech 1845 až 1847 zasáhla Irsko vlna hladomoru způsobená bramborovou plísní. Během ní  zemřelo  asi milion Irů a přibližně stejný počet  jich emigroval V současnosti na ostrově žije necelých 5 milionů,  zato ve Spojených státech amerických se k irským kořenům hlásí 40 milionů obyvatel. Jeden z účastníků našeho zájezdu to vtipně komentoval, že se té plísni ani nediví -  v tak vlhkém klimatu se jí muselo vysloveně dařit.

 Irská hudba a balady to je instituce sama o sobě, o tom, že skoro v každé irské hospodě funguje živá muzika a to nejen v turistických čtvrtích jako je Temple Bar v Dublinu, ale i v obyčejné hospodě v Limericku. I tam jsem se setkala s trojkou muzikantů….Irské balady jsou písně tklivé a zároveň vlastenecké. Moc se mi líbí, že texty buď pojednávají o tom, jak krásně je v Irsku, tedy pokud jejich autoři emigrovali a o vlasti sní za mořem, nebo naopak touží po emigraci, pokud zůstali v Irsku. Něco jako ženská, která  neví co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane....

3. Zelenina  - no zelené je tam všechno – nekonečné pastviny s ovečkami, kravičkami, koníky, živé ploty, sem tam i les se najde, kde divoce rostou rhododendrony velké jako ty výše jmenované výrobny mléka, fuksie tu mají taky jaksi přerostlé – do květináče by se tito obři mezi květinami nevešli - opravdu! Holt teplý Golfský proud dělá, co může, naopak od Atlantiku vanou neustále studené větry. Důsledkem je značně vlhké a větrné počasí s malým rozdílem mezi zimním a letním obdobím. My jsme měli štěstí na více slunce než deště. Podle Vlaďky je třeba se radovat z deštivých přeháněk, protože po nich zaručeně brzy přijde slunce……(horší je to naopak, copak asi následuje po vzácných chvílích jasného nebe?)

4. Trochu palčivé cibule  (aneb co se nám až tak nelíbilo) – světlo! Byli jsme dost daleko na severozápadě, kde se  stmívá o hodně později, než jsme zvyklí. Veselá příhoda jednoho manželského páru:  paní po náročném harcování usnula už někdy kolem osmé hodiny, v jedenáct se probrala,  zmátlo jí světlo a hodlala začít s ranní hygienou.

Licencovaný alkohol – jeden hotel, kde jsme nocovali si dokonce vysloužil přezdívku „prohibiční“. V restauraci vyvedené v  super hyper moderním americkém stylu, která byla součástí hotelu, si bylo možno objednat asi patnáct druhů „milk-šejků“ ale ani jedno pivo. Při tom je Irsko pověstnou Mekkou všech pivařů, kteří sem táhnou  za Guinessem a ostatními druhy piv jako vosy na med. Guiness není  zrovna můj „šálek čaje“, ale vždy jsem obdivovala tu smetanovou pěnu karamelového zbarvení. Výčepní pulty to je pastva pro oči, nevíte kterou značku vyzkoušet, atmosféra je srdečná a nikotinu prostá. Zákaz kouření irskou „pubovou“ kulturu nezničil, co kdybychom to zkusili u nás doma?

Ale zpátky k těm licencím,  doslova a do písmene jsem narazila na ty přísné regulace v nám dobře známém  supermarketu Tesco. Protože bylo po ránu, bylo oddělení s alkoholem (podotýkám nejen s tvrdým ale i s pivem) ohraničeno sloupky se zářivě žlutými páskami, no připomínalo mi to trochu „místo činu“ z nějaké kriminálky. Prostě zákaz vstupu  do 10. hodiny, v neděli je ještě hůř, to vás tam pustí až odpoledne – patrně po mši svaté. Přísné zákazy se vztahují také na nákup a konzumaci okolo Vánoc a Velikonoc, to už má každý rozumný Ir doma nakoupeno!

5. Irskou kávu na závěr - každý správný Ir vám vysvětlí, v čem je irská whiskey  lepší než její skotská konkurentka. Irové si velmi střeží trojí destilaci, Skotové jsou holt šetřílkové a tak přepalují jen dvakrát, specifický je i název. Zatímco Skotové mají pouze whisky, ta pravá irská (ať už je to Jameson nebo „Tullamorka“) má o písmenko e navíc. Podle Irů to samozřejmě znamená „excellent“ – vynikající! Jak jinak! Na rozdíl od skotské také postrádá kouřovou příchuť, ta je způsobena tím, že se ve Skotsku se stále ječmen praží nad spalovanou rašelinou.

Pokud jste dočetli až sem, přidávám jako bonus recept na zaručeně pravou Irskou kávu:

  • Ve sklenici s nožičkou nahřejete nad plamenem whiskey s cukrem (radila bych třtinový). Nalijete dovnitř horkou silnou kávu tak, aby byla sklenice naplněná až po cca 1 cm pod jejím okrajem. Nad kávu položíte obrácenou lžičku a nalijete přes ni našlehanou smetanu (šleháme jen trochu, musí zůstat tekutá!). Šlehačka se nesmí smísit s kávou – káva se pak nemíchá a pije se přes studenou šlehačku.
Autor: Martina Franzová | sobota 21.3.2015 21:32 | karma článku: 22,67 | přečteno: 2152x