Člověk někdy neuváženě vypustí z úst větu a pak se diví… S blížícím se koncem roku mě začala moje kamarádka opakovaně upozorňovat, že mám nejvyšší čas splnit si novoroční předsevzetí a navštívit obchod s erotickými pomůckami.
Pravda, ty hodně kulaté narozeniny už číhají za rohem, svět jsem procestovala, děti mám odrostlé, tak proč ještě neurvat ze života, co se dá… Do semeniště hříchu jsme se vypravili ve třech. Přece jen je lepší mít sebou mužskou oporu. Přítel mé kamarádky se svého úkolu, být nám průvodcem po nepoznaném, ujal s evidentní jiskrou v oku.
Vstoupili jsme do obchodu v jedné z neblaze proslulých temných uliček pražských a první dojem nás šeredně zklamal. Představu tajnosnubného přítmí, omšelých kabinek, dráždivé hudby a lascivních pohledů nakupujících, jsme museli konfrontovat s atmosférou nám dobře známého obchodu se zdravotnickými potřebami. Prostě nuda, nuda, šeď, šeď. Až když si náš dioptriemi vybavený zrak zvykl na jasné světlo v obchodě a v regálech jsme začali rozeznávat jednotlivé artikly, které přestaly připomínat nám dobře známé ortézy, bandáže a ortopedické vložky, probudila se naše zvídavost a chuť poznávat.
První útok ochotné prodavačky jsme odrazili s tím, že se zatím jen rozhlížíme. Protože nám předem bylo jasné, že je třeba se vybavit jakýmsi scénářem naší návštěvy, už na chodníku bylo domluveno, že kupujeme žertovný dárek pro naši fiktivní kamarádku Anežku.
Po letmém pohledu na cenovky různých „high-tech“ předmětů v módních barvách padlo rozhodnutí, že tolik do Anežky, ať už fiktivní nebo ne, vrazit nehodláme! Bezdrátový nebo chytrým mobilem řízený orgasmus bude holka tentokrát muset oželet.
Prodavačka Stáňa (měla to napsáno na visačce) by z fleku mohla prodávat v obchodě s oblečením pro děti. Přistupovala k nám se stejnou dávkou profesionality a mateřské něhy, zvláště když viděla, jak v sortimentu tápeme. Trochu jsme Stáňu zklamali limitem tisíc korun, ale nedala na sobě nic znát.
Výbuch pubertálního smíchu u mé kamarádky vyvolal lesík plastových mužských údů vyvedených velmi realisticky, až naturalisticky… V několika regálech se tu tyčily objekty ženské touhy různých tvarů, velikostí i barev, s přísavkou či bez. Funkci přísavky nám Stáňa taktně ozřejmila. Náš kamarád se samozřejmě nezdržel pietní vzpomínky na za „socíku“ oblíbenou pračku „tatramatku“, která vylepšena o tento artikl s přísavkou by ještě i dnes mnohé osamělé hospodyňce prokázala cenné služby. Na dotaz, zda už si někdo zakoupil ten XXXXL… vyvedený v multi-kulti afro-americké barvě, Stáňa bez zapýření přiznala, že zatím ne… ale kdoví, každé zboží má prý svého kupce!
Oddělení sado-maso jsme jen prolétli, jak známe Anežku, pouty, bičíkem, či koženým roubíkem bychom ji nepotěšili! Výběr cenově pro nás ještě akceptovatelného zboží se začínal nebezpečně zužovat na jakési kuličky a vibrující předměty, jejichž úlohu nám opět Stáňa velmi decentně vysvětlila. Myslím, že před nástupem do funkce, musela projít dosti náročným školením, kde nechyběla hodina anatomie a lekce „psychologie zákazníka“ určitě zabrala hodin více. Dokázala tak čelit i kamarádčiným dotazům, kam se to či ono přikládá či vkládá.
Postupem času jsme se tak vžili do svých rolí, že jsme se málem pohádali, zda by se Anežce více líbilo vibrující srdéčko s nabíječkou stejnou jako na mobil nebo velice elegantní předmět připomínající poněkud větší rtěnku, který ve svých útrobách skrýval USB nabíječku. Dáma se ještě v kanceláři nabije a doma vybije! Prostě padesát odstínů šedi v jednom balení! Ani při náhodném vysypání kabelky na veřejnosti nedojde k trapné situaci. Pro ty, kdo naopak touží po troše toho adrenalinu, je určena jiná elektronická „hračka“. Je na dálkové ovládání a hodí se pro ty odvážné páry, které chtějí svou návštěvu restaurace či kina okořenit erotickými hrátkami. Jeho cena už přesahovala náš rozpočet, takže jsme museli prodavačku Stáňu potažmo i naši Anežku zklamat.
Návrhy, že bychom mohly vybrat i něco našemu průvodci na dlouhé zimní večery, kamarád odrážel s tím, že on se svým ekologickým pohledem na svět má raději všechno přírodní, takže žádné silikonové náhražky nechce a nepotřebuje! A že jich tam bylo!
Ani nevím, jak se to stalo, nejspíš jsem podlehla jemnému psychologickému nátlaku šikovné prodavačky, ale odcházela jsem nejen s elegantní dámskou „rtěnkou“, která se tak mile chvěje, ale i s asi nejdražším desinfekčním prostředkem ve spreji na světě.
Anežka bude mít radost!
