Madisonské mosty dvojka (česká verze)

Místo děje: Pár kilometrů za Chrudimí v malé obci Kočí stojí původně gotický kostel svatého Bartoloměje. Kostelík stojí na vyvýšeném prostranství obklopeném příkopem. Ke kostelu se přichází po dřevěném barokním mostě, krytém sedlovou střechou, který vede přes mokřiny terénu. Most ústí do mohutné dřevěné zvonice, tvořící předsíň, ze  které se do kostela vchází…. Jsme pár kilometrů za Chrudimí, takže barokní most je spíše můstek. Nicméně místo je velmi fotogenické.            

Osoby a obsazení:

ON – vysoký, štíhlý, šlachovitý, sportovní typ, prošedivělé krátké vlasy, černé brýle, muž kolem padesátky. Sympatický, inteligentní - fotograf amatér. Fotí Nikonem.

Hraje ho Clint Eastwood, v české verzi nejspíš osvědčený Karel Roden.

ONA – dosti vysoká, pihovatá, trochu při těle, dlouhé nohy, vlasy zjevně obarvené na zrzavo občas prosvítá šedivá, také už překročila padesátku. Na krku foťák stejné značky a dvě zatím ještě nezletilé děti (t.č. doma v Praze).

Hraje jí Meryl Streep, v české verzi jako obvykle zachovalá Simona Stašová.

Počasí a nálada:

Ranní jasnou oblohu náhle vystřídala mlha. Zřejmě nízká oblačnost, skrz mraky občas pronikne paprsek slunce. Nebe je ale spíš  šedivé. Lenivé nedělní dopoledne.

Scénické poznámky – zdůraznit tísnivou atmosféru místa! Detaily - závora na dřevěných dveřích do kostela, z jedné strany hřbitova neuspořádané staveniště, ze dvorků sousedních domků nepříjemné zvuky -  patrně pila, sekačka nebo něco takového,  jinak lidu prosté okolí.

Černý džíp Volkswagen Touareg s cizí poznávací značkou zastaví těsně před kostelem, oba vystoupí.

ONA: „Hele a nebyla to chyba? Myslím včera v tom hotelu?“CVAK

ON: „Jo ze začátku jsem z toho byl „leicht  ueberfordert“ – šmarjá, jak se to řekne, no trochu překvapený, ale už je to dobrý!“

Ona: CVAK 

ON: „Ukaž,  jakou tam máš clonu?“(sundává černé brýle a bere si  dioptrické na blízko) Osmičku jo?, no to budeš mít tmavý!“

ONA: „A co s tím budeme dělat?

ON: „Doma to upravíš ve Photoshopu, jak jsem ti říkal!“

ONA: „ Ne,  já myslela, jak jsme včera večer spolu , víš co né??“

ON: „Měli jsme to udělat už dávno!“

ONA: „Bylo ti šestnáct!“

ON: „…a tobě osmnáct a co tím chceš říct?“

ONA: „No já v těch osmnácti vůbec nevěděla „vo co gou!“

ON: „ Tedy včera to vypadalo, že už ti to konečně docvaklo! Po těch třiceti nebo kolika letech!“

ONA: CVAK

ON: „Jen jsi nemusela řvát na celý hotel: „Zbabělče,  vylez!“, jsem chtěl normálně spát. Přece víš,   že  já prostě potřebuju minimálně šest hodin spánku!“

ONA: „Ale pak se ti to líbilo, ne! A sundej si ty brejle, vypadáš jako pan účetní!“

ON: CVAK

ONA: „Tak co budeme dělat?“

ON: „Já bych ještě obešel ten kostel ze zadu a něco nafotil a pak už musíme zpátky do Prahy. Ona přijede už odpoledne!“

ONA: „Hm, tak to jsem zrovna nemyslela!“

ON: CVAK

ONA: „Já jsem tehdy prostě musela udělat tu maturitu, máma by se zbláznila, kdyby ne…Bylo mi jasný, že dřív nebo později emigruješ, to já prostě nemohla, měla jsem tu rodiče….pak už jen tátu, máma umřela, já jsem odsud nemohla! Jo  a že jsi chtěl zkoumat velryby v Austrálii  - cha,cha……….a skončil jsi jako finanční ředitel pochybný firmy na plasty  s rakouskou ženou a rakouskými dětmi!“

ON: „To mi tedy řekni, co je na plastech pochybného! Hele  a   nedala ses ještě ke všemu k těm místním Zeleným“?“ CVAK   „Jak znám ty tvý radikální názory, už to tak asi bude!“

ONA: „Nedala, ale plasty se, pokud vím,  dělají  z ropy a ta nám jako lidstvu zatím nic dobrýho nepřinesla!“

ON: „Tak jo, klidně můžeš jít domů pěšky, jestli se ti ropa hnusí!“ CVAK   „A nelez na ten trávník, budeš mít mokrý boty! Je tam rosa!“

ONA: „Že ty jsi vždycky ten chytrej! Musím jít blíž kvůli záběru na tu sochu!“ CVAK

Dokončí kolečko okolo kostela a nasedají do džípu.

ONA: „Prosím tě, potřebuju ještě něco z kufru!“

ON: „Copak jsme zapomněli?“

ONA: „Mám mokrý boty, musím si je přezout, víš  jak trpím na ty močový cesty..!“

ON: „No ale dělej, já musím být v půl jedný v Praze!“

ONA: „Jo, to už jsi říkal a nedáme si kafe cestou?“

ON: „Klidně, ale žádný zdržování, třeba nějaký motorest, jo?“

Motorest u dálnice, už zase svítí slunce, oba sedí pod slunečníkem a pijí espresso s mlékem.

ON: “Tak já ti zase pošlu e-mail, až budeme zu Hause, souhlas?“

ONA: „Ten croissant je výbornej, nechceš kousnout?“

ON: „Ne a drobíš si ho na tričko - jako vždycky!“

ONA: „Tobě to vadí?“

ON: „Ne,  je to v podstatě roztomilý! Víš co, bylo to krásný, ale teď už fakt musím! Napiš dětem esemesku, že už jedeš. Třeba budou mít radost?! Jsem zvědavý na ty fotky. Ty asi taky, ne?“

ONA (dusí se croissantem s marmeládou a vrtí hlavou, že ne!)

ON: „Nebo víš co, ty tak ráda píšeš, zkus o tom něco napsat, co třeba do blogu na iDnes? Schválně, jestli ti to zveřejní?“

„The end“  nebo „to be continued“?