Fialky v asfaltu

Prý vidím všechno moc černě:  česká televize přece nelže, máme se čím dál tím lépe, bezdomovci žebrající u metra to mají jako „hobby“, moji vrstevníci - nezaměstnaní padesátníci  -  si po desítkách let práce teď užívají zaslouženého volna (pravda neplaceného)! Máme krásný teplý a barevný listopad. Absenci deště a k tomu ještě zpěv ptáků … a ke všemu možná někde kvete růže, podívej! Carpe diem!

 Abych si užila dne, vyrazila jsem se psem na procházku a opravdu byly tam. Neuvěřitelné se stalo skutkem. Uprostřed listopadu a chodníku vykvetly fialky……

Tak mě napadlo napsat blog na oslavu těch lidských „fialek“, které kvetou nenápadně v asfaltu všedních dní.

Pan Pavel Pěnkava pracuje už dvacet let jako sociální kurátor na Praze 1. Řeklo by se úředník státní správy, ale je to hlavně Člověk s velkým Č. Jeho denním chlebem je pomoc lidem, kteří se ocitli na dně společnosti. Bezdomovci na úřad přicházejí, když už jim opravdu nic jiného nezbývá. V úředních dnech přijde až 300 lidí. Pan Pěnkava se setkává i s agresí, s lidmi, kteří potřebují psychiatrickou pomoc, často s lidmi „pod vlivem“…On je neodsuzuje, dovede si představit, jak jim asi v jejich situaci je. Říká, že z naší společnosti se vytratila solidarita. Hodnoty se od humanismu a svobody začaly přesouvat ke komerci a majetku a ve společnosti je cítit větší napětí. Na ulici poslaly stovky a tisíce lidí exekuce, ke kterým docházelo a dochází díky snadné dostupnosti půjček u nebankovních institucí.  K tomuto uvolnění došlo v posledním desetiletí.

V rozhovoru pro Nový prostor říká: „Tenkrát to společnost možná neviděla, ale zpětně je patrné, že ti lidé byli daní všanc. Někdo možná řekne, že máme svobodu a jsou dospělí, ale přijde mi, že pokud je chceme vést k zodpovědnosti, tak musíme na druhou stranu být schopni poskytnout nějakou ochranu a ta dle mého názoru selhala. Tito lidé byli jako lovná zvěř.“ „Pochopení pro ty, kteří na tom  nejsou dobře, se vytratilo. Se ztrátou solidarity se pak vůči lidem bez domova zvedla obecná nechuť. Jak mezi lidmi na úřadech, ale i na ulici, kde kolikrát čelíme slovnímu napadání, že těm „hajzlíkům“ pomáháme a přispíváme tak k tomu, že mohou ještě více škodit. Pochopení pro ty, kteří na tom nejsou dobře , se vytratilo.“

Pan Martin Švihla je zástupcem sousedské iniciativy „Belgická žije“. Na plakátky  s  výzvou „Pomozte nám zachránit alej v Belgické ulici“ jsem narazila před časem náhodou  při toulkách po vinohradských ulicích. Nejsem žádná „ekoteroristka“, ale tahle ulice má opravdu své kouzlo, zvláště za pěkného počasí, kdy ožívají zahrádky restaurací a kaváren ve stínu vzrostlých stromů. Prostě pocit, jako kdybychom se procházeli po Paříži. Nedovedu si ji představit bez vzácných akátů, které zaprášenou tvář města nejen zdobí, ale pomáhají Praze i dýchat.

Pana Švihlu osobně neznám, jen bych chtěla smeknout pomyslný klobouk před tím, co on a další členové sdružení spolu se všemi, kteří nejsou lhostejní, dokázali.  Dokázali nemožné – pohnout úřady ve prospěch občanů. Vypadá to, že  Rada hl.m. Prahy pověří Technickou správu komunikací, aby napravila zanedbanou údržbu stromořadí. Nebude se tedy kácet, ale bude proveden dendrologický průzkum a dojde k obnově aleje. Stromy budou ošetřeny a postupně v horizontu 10-20 let nahrazeny novými. Držme palce vinohradským, aby jejich ulice zůstala stále tak krásně zelená.

Fialka je skromná kytička, ale hezky voní… Takových lidí jako uvedení pánové je mnohem mnohem více. Já to vím – stejně jako vy! Jen jsem dnes chtěla s vámi sdílet pocit, že ještě můžeme být na někoho hrdi, když z politiky a „služby“ médií je nám většinou spíše na zvracení.

(Psáno s použitím rozhovoru v Novém prostoru č.446 ,dále více informací najdete např. v článku „Belgickou ulici chceme zelenou!“ v internetové verzi deníku Metro, pokud chcete i vy podepsat petici za záchranu stromořadí v Belgické ulici,  najdete si ji určitě sami na internetu!)