V pondělním čísle OnaDnes jsem si přečetla rozhovor s Lenkou Dusilovou. Mimo jiné vypráví o tom, jaká byla reakce institucí a lékařů na fakt, že svého syna porodila doma. Nazvala to příhodně ŠIKANA! Problémy se zapsáním dítěte do matriky, odmítnutí ze strany pediatra a tak dále.
Přitom ona sama porod doma neplánovala. Pouze chtěla být připravena a mít u sebe na sále v porodnici přátelskou pomocnou ruku a duši – proto si vybrala porodní asistentku. Větší část první doby porodní se rozhodla strávit v klidu domova s její pomocí a co nejpozději vyrazit do nemocnice. Vše ale proběhlo jinak, když už byl čas, nedokázala si už představit náročnou cestu. Porodila doma v tichu a bezpečí zdravého chlapce, který měl to štěstí, že nemusel prožít obvyklé trauma hned při svém příchodu na svět.
Lenka Dusilová je žena odpovědná a říká, že tím nechce ovlivňovat ostatní budoucí matky. Rozhodnout se musí každá sama. Obecně lze ale říct, že ženy, které se pro tento přirozený porod rozhodnou jsou většinou vzdělané a poučené. Například mediálně známá ekonomka Markéta Šichtařová porodila ve spolupráci s porodní asistentkou ( někdy i s pomocí svého manžela) už čtyři děti doma. Zdůrazňovat to, že takový způsob porodu je jen pro ženy zdravé a rozhodně ne v případě rizikového těhotenství, je snad zbytečné.
Já sama jsem nerodila, moje děti mi přinesl „čáp“ v podobě magistrátní úřednice – prostě adopce po nepodařených pokusech otěhotnět. Od svých kamarádek a příbuzných vím, že jejich vzpomínky na tu „nejkrásnější chvilku“ v životě ženy nejsou zrovna růžové. Naše generace rodila takřka ze 100% v porodnicích, kde se většinou ženy cítily jako „kus masa“. Byly peskovány unavenými a nepříjemnými sestřičkami. Lékař, na kterého spoléhaly, se nedostavil vůbec nebo pozdě. Pokud se porod odehrával ve velkém městě, připomínaly porodní sály a pokoje spíše „fabriku“ na výrobu dětí. Miminko bylo ihned od matky izolováno, trauma pro dítě, trauma pro matku…
Proč mám pocit, že se vrací doba, kdy jen jeden názor byl ten správný. „Hlavně nevybočovat z řady!“ Proč dnešní systém, který nám měl přinést demokracii a svobodu už zase nedává prostor alternativnímu myšlení a nenechává odpovědnost za rozhodnutí jedinci. Zažili jsme už i mediální štvanice na porodní asistenku, která asistovala u domácího porodu, který dopadl pro dítě tragicky. Takové smutné věci se stávají a nemyslím si, že to byla vina porodní asistentky. Porod má v sobě určitou míru rizika i ve sterilním prostředí porodnic.
Proč naše úřady trestají matky za to, že se rozhodly dát život svému dítěti jinak a jinde, než nám to ministerstvo zdravotnictví naplánovalo? Stačí se podívat na námi obdivovaný „západ“ - tam mají ženy možností více – od domácích porodů po porodní domy a nikdo je nešikanuje za to, jaký způsob si vybraly.
Možná by náš stát měl zakázat porody vůbec. Vždyť přece „život je životu nebezpečný!“
