Čas posledních rozhodnutí!

   V obecné duchovní lhostejnosti se snad právě teď, v této chvíli, tiše šine vlak života mnohých z nás kolem poslední "výhybky", představující opravdu úplně poslední možnost změny směru našeho osudu.

   Jelikož každý člověk již určitě alespoň jednou v životě cestoval železnicí, tato obecná zkušenost z cesty po její "železných drahách" nám může posloužit jako mimořádně výstižný příklad k přiblížení si našeho osobního putování stvořením, po úplně stejně "železných drahách" jeho Zákonitostí.
   
   Princip fungování přepravy po železnici je tedy následující: vlaky se přesouvají po ocelových kolejnicích, přesně a neměnně vytyčenou trasou, na níž se nacházejí určité uzlové body, umožňující změnu směru, nazývané výhybky. Po jejich absolvování pokračuje vlak dál svou vybranou dráhou a možnost změnit směr bude reálnou až na další, nejbližší výhybce.

   No a naprosto totožným způsobem funguje i naše vlastní pouť stvořením. Pohybujeme se v něm také po přesně vytyčených, ocelových kolejích jeho Zákonitostí, na kterých se vždy v pravidelných vzdálenostech nacházejí i zmíněné uzlové body, umožňující případnou změnu směru. A těmito body jsou naše rozhodnutí.

   Můžeme je rozdělit do dvou základních kategorií: na dobré a špatné, nebo jinak řečeno, správné a nesprávné. Jakmile však nějaké rozhodnutí uděláme, ať již takové nebo onaké, určili jsme tím vlaku našeho života směr, kterým bude muset jít neodvratně určitou delší nebo kratší dobu, samozřejmě s možností změny směru na nejbližší "výhybce".

   Pokud jsme si tedy vybrali špatnou dráhu, zda chceme, nebo nechceme, jistý čas prostě musíme po ní jít a bolestivě prožívat neblahé důsledky našeho nesprávného rozhodnutí, což má za následek, že na nejbližší "výhybce", tedy při nejbližším rozhodování, si již určitě dáme mnohem lepší pozor na to, kterým z nabízených směrů se vybereme.

   Takto velmi jednoduše funguje škola života, jejímž úkolem je osobní zdokonalování lidí prostřednictvím přežívání důsledků vlastních rozhodnutí.

   Ale žel, přímo neuvěřitelnou a bezmeznou je povrchní lehkomyslnost lidí, kteří jak se zdá, jsou téměř nepoučitelní. Pokud se jim totiž trochu daří, pokud tedy jejich předchozí rozhodnutí bylo správné a život se jim ubírá dobrým směrem, přestávají si zpravidla absolutně uvědomovat, že Zákonem pohybu hnaný vlak jejich žití se znovu a nezadržitelně blíží k dalšímu zlomovému momentu, spočívajícím v nutnosti nového rozhodnutí. Rozhodnutí, které je opět postaví před nezbytný výběr dvou možností: dobré nebo špatné.

   Nicméně oni, opilí dlouhým obdobím přízně, ve kterém se v nich ještě navíc zvykne probudit také pýcha a arogance, nepřikládají nastávajícímu rozhodování odpovídající vážnost, a ve své lehkomyslnosti a podcenění situace se téměř vždy rozhodují nesprávně!

   Pak samozřejmě, ve smyslu "železných drah" Zákonů ve stvoření, musí nastoupit nejprve nepostřehnutelně, ovšem neměnitelné, cestu důsledků svého špatného výběru, na níž je jim opět "sražen hřebínek", co způsobí, že na základě poučení z prožité nepřízně se při nejbližší příležitosti opět rozhodují pro lepší alternativu.
   
   Podobným způsobem to již jde po celá tisíciletí, v mnoha opakovaných životech na zemi. Stále a znovu zdola nahoru a shora dolů, bez vážného a zodpovědného chtění k trvalému vzestupu. A tímto způsobem by to určitě šlo ještě po další tisíciletí kdyby ... Kdyby na cestách železných drah Zákonů ve stvoření nebyla přesně stanovena definitivní a poslední možnost výběru mezi dobrem a zlem!

   A tento čas právě teď nadchází! Je to ta nejvážnější doba posledního a nejzásadnějšími rozhodnutí v celém našem dosavadním bytí, zahrnujícím osobní zkušenosti z přežití desítek minulých životů, a žel, je pouze vinou lidí, že tento čas a tuto dobu nerozpoznávají, přestože na ni neustále byly, a také jsou upozorňováni.

   A vše proběhne úplně stejně, jako to dosud vždy probíhalo, pouze s tím jediným a zásadním rozdílem, že trasa, na kterou se po svém posledním rozhodnutí vydáme, již nebude mít absolutně žádných "výhybek"! Po ocelových kolejích Zákonů ve stvoření bude muset tentokrát dojít náš vlak až na samý konec, do konečné stanice námi dobrovolně vybrané dráhy.

   Ten, kdo si vybere správně, to znamená, že se rozhodne pro dobro a Světlo, ten se poveze krajinou, která se bude stále více rozjasňovat, ožívat a rozkvétat. Poveze se k otevřené bráně do zcela nové reality života na zemi a ve stvoření. Bude směřovat stále vzhůru, k stále větší dokonalosti, ušlechtilosti a nádheře, letíc vstříc nejvyššímu daru - k výsadě smět žít věčně! Věčně a radostně bude moci pak spolupůsobit na rozvoji a pozdvihování tohoto velkolepého stvoření, aby se také jiným mohlo dostat toho nádherného daru - daru věčného bytí.

   Co se však stane s člověkem, který si vybere špatný směr? Jeho vlak se bude nezadržitelně hroutit krajinou, stále více temnější, nehostinnou a nepřátelskou, kde na každém kroku číhá hrůza a nebezpečí. Naplněn strachem a zděšením začne úpěnlivě a toužebně prosit o milost dalšího rozhodnutí, které mu však žel již nebude moci být darováno. A jeho vlak života půjde dál a dál, až do cílové stanice, kterou je definitivně zničení! Vymazání z knihy života! A přestože to zní velmi tvrdě, v žádném případě nelze hovořit o nespravedlnosti, ale pouze o nezbytném důsledku nesprávného využití daru své svobodné vůle.

  Čas posledních rozhodnutí! Velká, jedinečná a neopakovatelná chvíle v bytí každého z nás. Buď - anebo! Buď příklon k Pravdě, Světlu a dobru, spočívající v zásadní a radikální změně celého našeho života, od myšlení a cítění, přes slovní projev až po každý jednotlivý čin.
   
   Nebo naopak, příklon k navyklé povrchnosti a lhostejnosti vůči vyšším pravdám, příklon k egoismu, sobeckosti, rozumové domýšlivosti, nečisté smyslnosti, chamtivé nenasytnosti, zlobě, nenávisti a mnohému jinému. Volba záleží pouze na nás.

   Poslední soud! Ano, to je doba, kterou dnes prožíváme. Většina o něm nic netuší a ti, kteří něco tuší, si jeho průběh představují zcela nesprávně. Myslí si totiž, že lidstvo bude soudit někdo, k tomu "kompetentní", někdo, kdo všechny lidi spravedlivě rozdělí na dobré a špatné. Nicméně skutečnost je jiná, protože těmi nekompromisními, přísnými a spravedlivými soudci si budeme jen my sami! My sami, neboť v samočinném chodu železných Zákonů ve stvoření je pevně stanovena časová hranice našeho posledního a nejzásadnějšími rozhodnutí, kterým si vynese definitivní rozsudek každý sám nad sebou.
   
   Celým stvořením zní ohlušující hlahol zvonů, oznamujících poslední soud! Hlahol zvonů, oznamující dobu posledních rozhodnutí! Pouze lidé nic nevidí a neslyší, protože ve své fanatické honbě za hmotou již dávno ztratily citlivost, potřebnou ke vnímání a porozumění mnohých výstražných znamení.

   A v této obecné duchovní lhostejnosti, ba přímo tuposti, se snad právě teď, v této chvíli, tiše šine vlak života mnohých z nás kolem poslední "výhybky", představující opravdu úplně poslední možnost změny směru. Avšak zvyklá lhostejnost a trestuhodná povrchnost vůči všemu duchovnímu, plné pohlcení prací a každodenními starostmi zastírá, a nakonec i znemožňuje rozpoznání vrcholného zlomového momentu celého našeho dosavadního bytí. A tak pro ty, kteří prohlédnou to nejdůležitější ve svém současném životě, pro ty se žel odchodem na takzvaný "druhý svět" začíná cesta, z níž tentokrát již opravdu není návratu. Jde totiž o cestu do záhuby! Cestu, směřující k bolestnému zničení dlouhým vývojem nabytého, osobně vědomého "já", které se však žel, v nejcitlivějším okamžiku svého bytí rozhodlo pro nesprávný směr. Kéž by to nemuselo potkat nikoho z lidí.