Kdyby už nic jiného sobotní pražská demonstrace nepřinesla, alespoń na jednom malélm políčku spravedlnosti bylo učiněno za dost. Byl dopaden hledaný desperát. Proslavil se nikoliv tím, že by bohatým bral a chudým dával, či státní kasu pumpoval o duši. Jen maloval. Tykadla. Politikům na předvolebních plakátech.
Asi mu to tenkrát přišlo vtipné. Roman Smetana projevil tvůrčí svobodu a právo svobodně se vyjádřit k hromadnému grafickému vymývaní mozků. Učinil tedy co považoval za správné a označil kandidující borce napříč politickým spekterm tykadélky, snad za marťany, jako že žijí na jiné vzdálené planetě. A chybu učinil.
Vcelku rozumím tomu, že takový plakát či bilboard je součástí veřejného prostoru, že někomu konec konců patří. A ten někdo chce, aby jeho majeteček byl čistý a neposkvrněný. Třeba jako fasáda domu. Ta taky občas vadí sprayerům. Jenže fasáda nemá žádný hlubší obsah. Zatímco ony zmíněné plakáty a bilboardy zcela určitě ano. V daném případě se staly svým obsahem, alespoň pro Romana Smetanu symbolem pokrytectví a falešných lží, neboť obsahovaly těžko splnitelné sliby a provařené usmívající se stále stejné drzé tváře politiků neschopných odejít.
Řidič z Olomouce se rozhodl reagovat. Po svém, přímočaře a jednoznačně. Kdyby přidal hanlivý nápis, jakoukoliv jinou urážku, asi se i já zamračím a budu kývat káravým prstem. Jenže to byla jen ta tykadélka. Výsledek voleb nijak nezměnila a možná navíc jaksi onu tížívou atmosféru předvolebních lží odlehčila úsměvem. Ba naopak, mnohé kteří by jinak nepohlédli, přinutil ten nevídaný grafický prvek na tváře politiků přece pohlédnout. A s úsměvem, který by jinak stěží vyloudily.
Jenže Roman Smetana měl smůlu. Všichni to většinou vzali s povzdechem a mávli nad tím rukou. Ono konec konců, každý kdo takto vstupuje do veřejného života a zobrazuje svou tvář, něco podobného logicky riskuje. Jen Organizace Dokonalých Soudruhů se s tím lumpem nesmířila. Pokazil jsi nám majetek, tak zaplať. Před soud s delikventem. A tak se rozjela státní mašinerie, která Romana Smetanu semlela, jak semlela. Bohužel, pak určitě i jeho přičiněním, neboť se s rozsudkem smířiti nechtěl.
Že při tom spravedlivém soudním jednání ani nikoho nepadlo, že soudí-li Íčkova maželka, mohlo by jít o podjatost, to je jen ukázka arogance státní moci ke spravedlnosti jako takové. Alespoň na jedno modré oko mohl být učiněn pokus o změnu.
No nic. Pachatel byl konečně lapen. Asi se mu i ulevilo. Těch sto dní určitě přežije. A co ho nezabije, to ho posílí.
Teď už jen musí spravedlnost ulovit dalšího lumpa. Jenže to už kalibr jiného ražení. Ředitel Šumavského parku, neustále nepostradatelný a neustále neschopný Jiří Stráský (dříve komunista červený, dnes komunista modrý) porušil již před rokem zákon. A hádejte. Ačkoliv je osoba známá, svými činy, jménem i místem pobytu - zákon nic. Nikdo nepomáhá, nikdo nechrání. Spravedlnost je opravdu slepá. Zvláště když musí.
