Miroslav Kalousek. Politik vysoké postavy, jasného názoru a nebývalé vytrvalosti. Má to jisté. Někdo ho chválí, jiný mu spílá, ale ani jednu stranu nenechává lhostejnou či chladnou. A to prosím již celé čtvrtstoletí. No nezaslouží si takový výkon uznání?
V té naší vládě je to asi jako s tím vtipem o maželství. Petr Nečas jako premiér je tou hlavou. A Miroslav Kalousek (nejen jako ministr financí), tím krkem, který tou hlavou kroutí či kývá. Dle situace a pořeby, či velikosti průšvihu.
Vždy nahoře, ale nikdy vpředu. Že se dokázal vyhnout zásádním konfrontací s obcí novinářskou při řadě různých kauz, jichž byl účasten je jak uklázka je šikovnosti, tak asi také i najednou podivné nedůslednosti až nechoty investigativních ohařů více číhat a ňafat. Kousat netřeba.
I svými bonmoty dokáže pan ministr své protivníky pořádně nadzvednout ze židle. Jako třeba tuhle, když si zaveršoval na téma odborářské demonstrace a odborářů. Vtipné a úderné. Jenže taky vcelku jednoduché. Onu ránu lze vrátit zpět. Tak třeba:
Nejchytřejší o kousek
jsem já Mirek Kalousek.
Já jsem chlouba naší TOPKY
nechám Vám jen malé drobky.
S komunisty jsem chtěl vládu,
necítm to jako zradu.
Za korýtko bohu dík,
vždyť jsem přece katolík.
Ať už je ministr financí jaký chce, hlavně že ho vůbec máme. To by jsme nevěděli jak jsme se měli dobře, když jsme ještě měli málo. Přeji mu hodnou výdrž, pevné nervy, aby to s námi co tak rádi musíme platit daně, ještě dlouho a dlouha a dlouho vydržel. Dokud má kde brát.
