Líná huba, holé neštěstí - tak alespoň praví dávné pořekadlo o někom, kdo raději mlčí, než by konal a něčeho dokázal. V případě premiéra Rusnoka a jeho poslední by se na první pohled mělo spíše říci - mluviti stříbro, mlčeti zlato. Ale jen na první pohled.
Na vyřčeném je opravdu vidět jaká lůza navržená Milošem Zemanem opanuje státní reprezentaci. Dokazuje jaké myšlenkové hloubky dosahuje jejich uvažování, jaké jsou jejich skutečné starosti a potřeby, ze kterých sebemenší úcta či ochota důstojně reprezentovat již dávno vytratila.
Vyřčená slova je třeba vtesat do kamene, aby nebyla zapomenuta a měla by se státu povinnou četbou ve školách. Věřím, že alespoň na jeviště nějakého satirického divadla si cestičku vyšlapou spolehlivě. Děsí mne je jenom představa co skryté, či špatně vypnuté mikrofony přinesou po fotbale, Behmovi s Janouškem,
Mudr. Rathovi a nyní panu Rusnokovi za další poklady.
Omluva pana premiéra je pro mne v tuto chvíli zcela irelevantní. Vyřčené bylo proneseno nikoli v afektu z nedostatku času, ani z nudy nad jednáním ve snemovně, ale zcela zjevně upřimně a úmyslně. A je jedno chápeme-li je jako nedůstojné vyjádření soustrasti nad Nelsonem Mandelou, či zjevné neschopnosti prezidenta Zemana k vystupování na veřejnosti.
Pan Rusnok v tuto chvíli již reprezentuje sám sebe, k výkonu své funkce nemá v podstatě ničí důvěru a po dnešku už snad ani úctu. Alespoň jedna malá rad na závěr. Pokud Vás pane Rusnoku opravdu velmi obtěžuje na pohřeb člověka, jemuž Vy, a ani nikdo z těch s kým jste o tom tlachal, nesaháte po paty, letět obyčejnou leteckou linkou a pokud jste natolik vyhladovělý, že kvůli obědu a večeři nejste ochoten za žádnou cenu zúčastnit se tak významné společenské akce, pak tedy pověřte oficiálním posláním našeho zvláštního emisara v Jihoafrické Republice - pana Radovana Krejčíře. Myslím, že jako osoba, která s oficiálním povolením české politické reprezentace kdysi mohla opustit svobodně naši zem, by stále mohla mít tuto důvěru. A je v tamním tisku neskonale větší celebritou než Vy a pan Zeman, které známe jenom u nás.
Ale je taky možné, že pláčeme zcela zbytečně. Ten jehož by se slova mohla dotknout nejvíce, jimi ani dotčen není. Podle toho co bylo napsáno o jeho letoře, se třeba tam zhůry usmívá a upřimně z celého srdce se nad tím vším směje.
