Pacifismus a Švejk v národních projevech světáctví. 2010

Pacifismus a hodný, ale blbý voják ŠVEJK hýbe národní prostotou a má ukázat, jací, že jsme to hrdinové. Opak je pravdou a Hašek určitě tu naivní  postavičku vymyslel a troufám si říct, že ji i zažil na vlastní kůži. Už jen ta věta viz. neblněte a nestřílejte vždyť jsou tady lidi je pacifický evergreen.

 Národní socialismus a národní zapšklý pacifismus  je v Bohemia kotlině národním sportem. Už Hašek se bavil na úkor dobrého vojáka Švejka o ck. Rakousko-Uherské armádě a jejího vnitřního úsměvného charakteru. Ovšem, že po  válce 1918 velmi rychle  všem zmrznul na tváři úsměv při pohledu na chybějící končetiny, bídu a hlad.

Čtivo to bylo brakové, to až komunistický režim udělal z dobrého vojáka ŠVEJKA osobu národního charakteru, přesně tak i  vyfabuloval z husitského období   dobu dobrovolně povinných kádí a hon na bezbranné jeptišky, jako vrchol tehdejší správního stavu i normu pro předstupeň oprávněné kolektivizace za socialismu 1943-2010.

Dobou husitskou skončila, jak každý ví v zemi prosperita a moci se ujala protestantská šlechta a hlavně takzvaně reformní církev, která hlásala reformu na základě dogmatismu o zásadních chybách katolické církve.

Nikdo ale neuvádí, že  husitským obdobím nastala v Bohemia království doba temna, jak na poli při obdělávání tak i v hornictví a rozvoji měst.

Prostě a jednoduše  se jen bořilo a kradlo i loupilo ve velkém v jakémsi transu protestantské reformní církve.  

Ano s velkou přesností se dá říct, že od té doby, něco jen reformujeme a přestavujeme a výsledek je jen o větší a větší bídě prostého lidu.

Sice slovně se náš stát 1918 přihlásil od feudalismu k socialistické demokracii (první socialistické znárodnění za mafiána Masaryka, doly, hutě, pole, lesy)  , ale hezky řečeno je to demokracie parlamentní a tedy pro kočku. Jen pro hádání a pro korupci.

Pro naši demokracii a to byl veliký omyl Masaryka, byl v tom, že dal přednost parlamentní žvanírně  a kolektivní odpovědnosti, před osobní odpovědností  s plnými občanskými i lidskými právy pokud možno nekrácených zákonem v přímé demokracii.

Přímá demokracie je tedy o plné a nekrácené osobní odpovědnosti a zároveň i umožnění být volen i bez ohledu na neexistenci kapitálu. Bez kterého nejsou dnešní volby možné a to se musí změnit Jestliže stojí tento prvek (kapitál) v cestě k vyspělé demokracii.

                                                          Závěr:

Možnou a jedinou změnou současných nedobrých poměru mezi různými druhy moci, zákonodárná, soudní a výkonnou je cesta k přímé demokracii.  Ve smyslu plné osobní odpovědnosti, bez kolektivní odpovědnosti.

Stanek František Fanuel