Každý den!

Den je rok a den je tisíc let, kdo by to, kdy řek. Modla, střídá modlu, ten špalek vyřezaný z lípy, vymodelovaný z hlíny, vytesaný z kamene. Je snad, ta tvá víra z křemene!!   Máš směrovku dvanáctera, pro každý den jasnou zprávu, do kamene s láskou  vytesánu. Proč bloudí, dobré slovo po tisíciletí a zlo hned k tobě letí.   Proč jsi člověče, zpurný, neposlušný a když je ti zle, tak jen prosíš, lomíš rukama a  nic. Co, jsi čekal, od modly jsi pomoc žádal, od falešných bohů plný stůl, chleba si přál  a nic. Nový rok, pro někoho den, pro někoho věčnost. Máš ve svých rukách, jen tu svoji každo-denní moc. Jen ty a on,  ti může pomoc.   Ten, co neklame a není modla, tomu věř. To není křemen, je to víra  mluveného slova. Na nebi jest  židle jeho a země oltář, svobodná je. Stanek František Fanuel