Proč to říkám, proč nevidím Evropu jako starý dobrý kontinent, kde jsem se narodil? O co mi jde? K tomuto článku jsem došel po celodenním přemýšlení, neboť mi nejde ven z hlavy blog mladé dívky, která se nebojí napsát věci tak, jak jsou a je jí jedno kdo to čte.
Její informativní článek o Soudské Arabii a popis všech základních práv, která jsou dnes a denně porušována v jejich zemi mě zaujal a zanesl moje myšlenky do jakési jiné sféry. Dnes to nebyl prostě můj den. Tahle S. Arabie si dovolí kritizovat Norsko, za nedostatečné snahy ochránit jejich bratry muslimy ve své zemi. A to tvrdí s jistotou, které věří a ani je nenapadne, že jsou směšní jako vtipálek někde na jevišti v Las Vegas.
Nu ale tam mi to ani tak nevadí. Jde tu o něco jiného, co se asi nikdy nestane. Alespoň za mého života se to nestane. Přesto bych rád zůstal na této zemi v podobě nějakého ptáčka a pozoroval další vývoj. Jistě bych se dočkal i změny, kterou nemohu nikomu vnutit dnes a proto šílím při představě jak je Evropa hloupá a vystrašená.
A při tom je to tak jednoduché. Jít po nich jako slepice po soplu. Nedát jím dýchat, nedát jim spát a kdo se bude bouřit a protestovat, vyhostit ho. Oni by se rychle vzpamatovali a začali přemýšlet, že Evropa asi nebude to pravé ořechové. Sami by ji opustili, vědouc, že tudy cesta nepovede.
Evropským politikům jsou asi milejší osobní majetky oproti pořádku a ochraně vlastních obyvatel. Ta zoufalá snaha někoho neurazit je mi odporná. Doslova odporná a jak se dívám na Česko, spějeme tam docela rychle. Vím, že doba se mění, nejsem úplný neandrtálec a vím, že demokracie je něco jiného než býval komunistický oplocený lágr, ale hrdost se vytratila. Uhýbáme, nebo uhýbají. Mluvím více o Evropě než o Čechách.
Je to obyčejný strach z následků vyvolaných tvrdým zásahem, neoblomným postojem vůči každému, kdo se nechce přizpůsobit zemi, kde se vtlačil. Kolik článků už bylo napsáno na tohle téma a změnilo se něco? A muslimové to všechno vědí. Cítí to a možná se nám v duchu smějí. Vynutili si svoje uznání sprostým terorem, nátlakem a vraždami. Nevyhrožují ale nikdy naprázdno, konají a to my neumíme. Podle nich jsou všechny ostatní zákony mimo muslimské jen dočasné. Jednou všude zavedou šarija zakony a pozabíjejí zbytek obyvatel planety, nebo je překonvertují. To očekávám, neboť to se už děje. V Norsku se jeden postavil proti, bohužel střílel do těch špatných. Do svých.
Nechci rozdmýchávat nepokoje, nenávist nebo nesnášenlivost, s takovou bych neuspěl. Jen chci říct to, co se běžně neříká. A sice, začít se řídit zase heslem, jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Ani oko za oko a zub za zub nezní špatně. Ano, byl na to pravý čas už včera.
My máme možnost se buď přizpůsobit a držet hubu a krok, nebo proti tomu něco udělat. Co udělat, to nechám na fantazii ostatních. Sám bych nedokázal vymyslet účinnou obranu,ale je jisté, že je třeba se začít bránit a ne si hrát na slepce a naivní, až senilní dědečky a babičky, co hledají jen klid a spokojenost. Spokojeni nemůžeme být, když vám za humny vyrůstají mešity, (zatím ne tolik v Čechách, ale budou)ve kterých se pouze tihle přistěhovalci nemodlí. Možná v Soudské Arabii se jen modlí, tomu bych věřil, ale v Čechách ne, v Norsku ne. Důkazem byl zásah policie v dobře vybranou dobu, zadržení ne jen těch, kteří údajně měli něco do činění s jistou knihou, (to se mi zdál být ale docela hloupý důvod ke vstupu) ale byli odkryti takoví, kteří v Čechách bydlí bez patřičných dokladů, nebo víz, někde jsem četl, že se našli zbraně, nevím to jistě, ale zásah určitě vyvolal efekt, který se odrazil v jejich protestu. Aby se neřeklo že to jen tak přijali. Na masové protesty byli tihle vždycky machři.
A tak to začíná. Protestují nejdříve modlením, pak protestují více a na více místech a skončí to nenávistnými hesly v ulicích Prahy, jako kdysi v Paříži, kde otevřeně prosazují jejich zákony nad naše, vyhrožují místnímu obyvatelstvu vraždami a pověšením, ne-li sťatými hlavami a nehledí na to, že za taková hesla by prostý Čech šel okamžitě do vězení. Muslim ale nepůjde. Brání se jen proti utačování obyvateli země, kde je on pouhý host. Paradox, který neumím lépe popsát. A v tom je ta slabost Evropy. Jsme vystrašení jako koroptve na honě. Schováváme hlavy do písku, hledíme na jinou stranu, dokonce i slepě souhlasíme s lidmi, kteří nás jednou zaříznou.
A problém není u muslimů, ani nápad holenkové. Ti půjdou jen tak daleko, kam jim naše zákony dovolí. Problém je v našich řadách. My ustupujeme, my ohýbáme hlavy, my se díváme jinam. Až přijde den, kdy vám unesou dceru i třeba desetiletou a nikdy ji více neuvidíte. A unesou další a další. Bílá dívka je pro ně magnet. Pak možná někdo začne něco dělat. Možná. Taková dcerka se stane sexualní otrokyně některému z těch fousatých, potem zapáchajících, morálních a neúhonných muslimů v zemích, jejichž jména si ani nepamatujeme. Ono když čteme, že v Nigerii unesli přes 300 děvčátek školou povinných a nikdo je nemůže najít, zní to hrozně, ale vydržíme nad tím přemýšlet asi tak minutu, dvě. Jedná-li se o naše dítě, reakce je pak docela jiná. Evropa už není tam bezpečná, není to Evropa, kterou jsem znal. Je zprzněná, ideologicky zdeformovaná, vrásčitá babička Evropa, kde není místo pro klidné stáří, ani pro to šťastné mládí.
Mrzí mě, že vidím Evropu takovou, jakou ji popisuji. Kontinent, kde vlatní národy jsou utlačovány menšinami a menšiny mají více práv než většiny, je kontinent zkázy. Je to jen otázka času.
Frank Krejčí
