Ať se zeptáte koho chcete v České Republice, nenajdete spokojeného člověka. Možná, že pár lidí by přece jen odpovědělo, “já se mám dobře”, ale jen se najde příležitost bude na něco nadávat jako druzí.
Nadávat na vládu, na socialní podmínky, na zaměstnavatele, na dopravu, na souseda, na počasí, na všechno. Z toho usuzuji, že většina lidí jsou “profesionální, nebo poloprofesionální nadávači”. A když nebude nadávat na vládu, bude si stěžovat, že on se sice má dobře, ale tam ten se má líp a kdo ví jak on k tomu přišel?
Není to jen v Čechách, nemylte se, je to tak asi všude. Problém je však v lidech, ne v situaci a pokud chcete říct že v situaci, tak tu situaci zavinili opět jen lidé. Padla klec.
Nadává se pořád, ale nikdo nechce být aktivní, nechce se zapojit, nemíní si ubírat svůj volný čas, vymlouvá se na rodinu, na dvě zaměstnání, na únavu. Nikdo nemá zájem zvednout svoji línou “sednici” a dát věci do pohybu, dokonce se mnohým nechce jít ani volit. O čem mluvím?
Pan Matuška napsal hezký článem s názvem Dozrál opravdu čas pro Jinou stranu?
Líbí se mi proto, že nabízí mezi řádky velmi důležitou myšlenku a sice, neseďte si přátelé na výfuku a nenechte se víc okrkávat těmi gaunery, které jsme si zvolili byť omylem (nebo z hlouposti), kteří se nikdy nezmění, kteří si budou přihrávat pozice ve vládě a parlamentu jako tenisový míček. Moc vždycky chutná a chutná víc, než šťavnatý řízeček s dobrým bramborovým salátem. S mocí se hrnou peníze a s penězi opět roste moc. Ptá se vás právem, zda není čas se zamyslet a sestavit jinou, novou a snad tu správnou stranu? Já tvrdím že je. Je čas začít a začít dnes i když je venku mráz a sníh.
Sedět doma a přemýšlet kdo je vetší zloděj, kdo sliboval a nedodržel, kdo si hrabe a tuneluje je nesmysl a na to právě sází Paroubkové, Topolánkové i jiní vůdci těch dalších směšných stran. Vědí, že jste liní jako vši a že se dohromady nedáte ani náhodou, tak klidně rabují, lžou a lhát budou dál. Proto utrácí jak opilí námořníci, proto jsou vysoké daně a budou vyšší, proto se utahují opasky právě vám a ne jim, proto se zvyšují poplatky za dálnice, za benzín…nemá cenu jít dál. Mohou si to dovolit, vždyť nikdo nic nedělá, pouze se nadává a na to jsou tihle páni s hroší kůží dávno zvyklí. Vždyť jsou to politici a vy jste u nich jen pracující mravenci, ze kterých se saje.
Ani jedna strana nesleduje ve svém programu vaše zájmy, zájmy pracujících občanů tohoto státu. Říkají že ano, ale kdo věří politikům je ztracená duše. Každý jeden kdo se tlačí k moci má zájem se dostat především k informacím a informace dláždí cestu bohatství. To bych nikomu vysvětlovat ani neměl. Osobní zájmy, to je vše co sledují. Na venek však vypouští slova které chcete slyšet, slova, která jim zajistí zvolení.
V Americe je to stejné už od nepaměti. Mají tam pouze dvě strany, nic víc. Pak je tam pár vedlejších stran, které nikdo nebere vážně, neboť ty dvě hlavní mají dost peněz na propagandu, která ty ostatní umlčí. A ten, kdo sleduje co se děje v USA musí vidět, že lidi jsou naprogramováni jako telata. Jedna strana věci pokazí, tak příště utíkají k té druhé, pak ta druhá něco pokazí, zas honem utíkají k té první a tak dokola. Ameriku ovládají dvě strany, s nimi mnoho bohatých bankéřů, řada korporací, které ovlivňují zákony svými finančními dotacemi příslušným politikům, takže jeden přihrává druhému. Politický ping pong.
O tom jak funguje život prostého občana nemají ani páru. Nemají ani zájem to vědět, musím dodat. Víc je zajímá, kde prodávají pravý ruský kaviár a nebo co si obléct na zítřejší party.
Když starý Bush přijel do Ft. Lauderdale na Floridě před X lety a navštívil obchod s potravinami, tak byl v Jiříkově vidění z toho, jak ty pokladny fungují. Ona ta holčina protahuje zboží přes takové zrcadýlko, náhle to pípne a cena naskočí na pokladně. To je vynález, podotknul.
Z toho vidíte, jak jsou politici znalí života v zemi, kde mají postavené milionové domy a unikají daním, které vyžadují od vás. Nechci říct, že daně neplatí, ale dobří právníci vědí, jak najít únikové cesty a to samo se děje v Čechach. Vědí jak na to.
Kdyby se děly zázraky, tak se spojí tisíce Čechu a vytvoří stranu národních zájmů. SNZ. Stranu, která by si vzala jen to dobré od všech jiných stran, vyškrtla nesmysly, bránila jednotlivce i celky, sledovala dobro pro národ a možná i trestala osobní chamtivost. Dokázala by přesvědčit národ o svých poctivých úmyslech tím, že by DODRŽELA své sliby. Vytvořila by komisi pro kontrolu vládních činitelů, aby zase nekradli, vyhladila by podplácení a protekci, podporovala soukromé podnikání, ale netrestala úspěšné zvyšováním daní. Obnovila národní hrdost a trvala na zodpovědnosti všech. Chránila by svobodu každého občana a potírala obohacování na úkor státu i jednotlivců. Za vraždu popravu a za kradež doživotí.
A ještě jedna věc. Strana, která by silně podporovala české zájmy, by vystoupila z Evropské Unie a začala si i přes kritiku světa dělat bábovičky na vlastním písečku. Zavřela by hranice a nepustila do Čech nikoho, kdo se podobá jen náhodou muslimovi, nebo jiným lehce rozpoznatelným narušovatelům národních zájmů. Navázala však přatelské, ale respektu hodné vztahy se sousedy a celým světem. Podporovala hospodařskou spolupráci a poslala takové, kteří by ji obvinili z diskriminace jiných národností k vůli zavřeným hranicím do pr a do pr a do Prahy je cesta dlouhá.
Bohužel, tohle snění se neuchytí, ale šlo by to. Šlo by to drazí spoluobčané. Všechno jde, když se chce.
Frank Krejčí
