Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Spokojenost?

Deníčku můj, ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. Právě naopak. Myslím na tebe dlouho. Od návratu z nemocnice. Byla jsem tam nekonečných sedm týdnů.

Nevěřil bys, jak se mi po tobě stýskalo.

O témata není nouze. Mám stále z čeho vybírat. Každý den se setkávám s lidmi. Nevyčerpatelná studnice inspirace.

Nové vyprávění jsem za těch několik týdnů začínala nepočítaně. Stále to není ono. Mám pocit, jako bych to svoje klubko slov a vět rozmotávala za špatný konec. Vše se mi zdá tak těžkopádné.

Aby toho nebylo málo, pletou se mi prsty. Nechtějí poslouchat. Moje myšlenky jsou rychlejší.

A to ani nemluvím o tom, jak rychle mi ubíhají hodiny a dny. Na můj vkus až příliš rychle.

Neprozradila jsem ti o čem by to mé vyprávění mohlo být… A ty už jsi tak nedočkavý. Tak poslouchej!

Myslím, že už si dovedeš docela dobře představit, kolik se mi toho honí hlavou. Hodně. Však to znáš. Nebyla bych to já.

Mnohokrát jsem si říkala, že už vše stačí vysypat na ten pomyslný papír a bude hotovo. Byla by to pravda. A to i přesto, že bych nad tím svým vyprávěním trávila nějaký čas. A ono nic. Nešlo to. Vhodná slova nepřicházela…Až teď.

Nebude to žádný z mých zážitků. Ani myšlenkových pochodů. Úvah.

Možná tě překvapím. A nejen tebe. Sebe především.

Po nějaké době jsem se setkala s kamarádkou. Neviděly jsme se dlouhé měsíce. Naposledy někdy začátkem podzimu.

Měly jsme o čem povídat. Vzájemně jsme si sdělovaly nejen zážitky, ale i trápení. Vše, co nás za ten čas potkalo.

Během rozhovoru jsem si uvědomila, jak jsem spokojená. Mnohem intenzívněji na mě vše dolehlo v noci. Nemohla jsem spát.

S oblibou říkávám, že v tu dobu tzv. „čumákuju“ do tmy. A to nevidím…

Když jsem si tu svou spokojenost plně uvědomila, málem mě to porazilo. Měla jsem v tu chvíli štěstí, že jsem ležela v posteli. Děkovala jsem za ni. A to poslední dobou postel doslova nesnáším.

Důvod k takovému postoji mám. Paralyzuje mě. Omezuje mě v mých aktivitách. Bolí mě z ní celé tělo. Dá se říci, že je to můj úhlavní nepřítel.

Je mi jasné, že v ní jednou budu trávit celé dny. Ale jsem přesvědčena, že na něco podobného je ještě dostatek času.

Opravdu mě ta moje spokojenost zaráží. Nevím, kde se to ve mně vzalo.

Pochopila jsem, že mi osobně k tomuto pocitu stačí velmi málo. Jakýkoli příběh, pár přátel a dobrých lidí kolem sebe.

A k tomu ještě trošku svobodného prostoru ve svém bytě. Tedy čas, kdy mohu být jen sama se sebou. O samotě. Miluji ji. A hlavně potřebuji.

S rostoucí pomocí se mi ta moje pomyslná svoboda ukrajuje. Hodně a často se za to zlobím.

Naprosto zbytečně.

Neměla jsem a nemám jednoduchý život. Neustále musím překonávat nějaké překážky. Bylo to tak vždy. Nestěžuji si. Jen konstatuji. Každý člověk má za sebou nějaký příběh. Nejsem výjimkou… O všechno jsem musela tvrdě bojovat.

Byla jsem velmi netrpělivá a hádavá. Určitou netrpělivostí trpím i dnes.

Proto vůbec nechápu, kde se ve mně vzala ta velká dávka spokojenosti.

Připadá mi, že jsem divná. Jsem spokojená s tím, co mám a co můžu. Nic mi nechybí. Jsem spokojená s tím, co mi dovolí můj malý velký prostor a má omezení.

Zkrátka je to tak, jak říkám. Do tohoto světa se nehodím. Je mi to jasné už dlouho. Jsem prostě podivín.

Netrápím se tím, že přátelé a známí chodí, vidí, cestují. Když se s nimi potkám, doslova dychtím po jejich vyprávění. Po debatě. Jsem jako to malé dítě. Zvědavá a zvídavá zároveň. Na všechno se zeptám. V duši jsem pořád tím malým dítětem.

Mám důvod ti to všechno vyprávět. Možná i trochu kostrbatě. Neučesaně. Ale momentálně to jinak neumím. Vysvětlím.

Vyprávím ti o své spokojenosti. Je to pravda. Nemám důvod lhát. Ale i tak cítím veliký dluh. Dluh pokory a vděku.

Někdy mám pocit, že beru vše za příliš samozřejmé. Tak samozřejmé to ale není.

Dobře vím, že už jsem tu nemusela být. A to dávno před tím, než jsem zjistila, že jsem vážně onemocněla. Mám ten svůj příběh totiž velmi barevný. Ale krásný zároveň.

Nedávno jsem si v jedné krizové situaci kladla otázku, proč jsem se vlastně narodila… Odpověď jsem hledala společně s kamarádem. Nemocničním kaplanem. Na konci našeho rozhovoru jsem konstatovala, že kdybych na tom světě už neměla být, tak tady nejsem. On jen dodal, že jsem si na otázku odpověděla sama.

Ale zdá se mi, že mé spokojenosti něco chybí. Vím, co to je. Vděčnost a pokora. Nemluvím o tom. Svou vděčnost neprojevuji hlasitě. Je tichá. Stejně jako ta pokora. Proto ten pocit jakéhosi dluhu a nedostatečnosti. Nesu si to tiše v sobě. Jinak to neumím.

Zkusím se nad tím zamyslet.

Nechci se cítit jako dlužník.

Pro svůj vnitřní pocit mohu zcela jistě něco udělat. Přestat si vyčítat.

Už proto, že jsem Stvořitelem přijata bezvýhradně. Taková, jaká jsem. Bolavá, šťastná, vystrašená, bezradná.

Se vším, co si v sobě nesu. Nejen selhání, ale i ta malá vítězství…

Vím, že mě to bude něco stát. Ale ty mi určitě budeš držet palce. Jsi přece můj nejlepší kamarád.

No, a já jsem si tentokrát myslela, že to nebudou žádné myšlenkové pochody a úvahy. A ono to bylo právě naopak. Tak vidíš…

Děkuji za trpělivost a těším se na tebe příště, kamaráde! Snad to bude mnohem dříve.

Autor: Vladimíra Frančáková | úterý 18.6.2024 11:30 | karma článku: 10,53 | přečteno: 203x
  • Další články autora

Vladimíra Frančáková

Nerudná baba

Deníčku můj, nikdy mě nenapadlo, že ti budu něco nového vyprávět tak brzy. Dovedu si představit, jak jsi překvapený. Jsem na tom stejně.

12.2.2024 v 17:00 | Karma: 17,36 | Přečteno: 425x | Diskuse | Osobní

Vladimíra Frančáková

Trampoty

Deníčku můj, opět na tebe dlouhý čas myslím. Jsem to opravdu já... Ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. To není možné.

14.1.2024 v 18:00 | Karma: 11,84 | Přečteno: 177x | Diskuse | Osobní

Vladimíra Frančáková

Právo na existenci

Deníčku můj, je to neuvěřitelné, ale znovu nastal čas pro moje další vyprávění. Dny mi ubíhají tak rychle, že mám pocit, jako bych ti vyprávěla teprve včera. Opět jsem si nemohla vybrat. Navíc jsem si vědoma, co jsem ti slíbila.

1.12.2023 v 18:00 | Karma: 10,56 | Přečteno: 208x | Diskuse | Osobní

Vladimíra Frančáková

Signál

Deníčku můj, možná ani netušíš, jak dlouho na tebe myslím. Není to tak složité. Prakticky od chvíle, kdy jsem skončila svoje poslední vyprávění. Myslím, že není divu. Tolik se mi toho honí hlavou.

26.10.2023 v 13:00 | Karma: 10,42 | Přečteno: 189x | Diskuse | Osobní

Vladimíra Frančáková

Návrat

Deníčku můj, jsem doma. Je to neuvěřitelné. Nemusíš se bát. Jsem to opravdu já. Nemohla jsem se dočkat, až ti budu vyprávět.

4.9.2023 v 11:00 | Karma: 19,83 | Přečteno: 282x | Diskuse | Osobní
  • Nejčtenější

Novinky na iDNES Premium: Kompletní OH 2024 v Paříži díky televizi Telly

15. července 2024,  aktualizováno  22.7 8:34

Získejte 100 televizních kanálů na 30 dní zcela zdarma díky internetové televizi Telly. Součástí...

„Nakonec na mě plivnul.“ Nizozemec loví Češky a prodává je na gangbang

18. července 2024

Premium Stovky českých žen k natáčení tvrdého porna v Nizozemsku naverboval v uplynulých letech Daniël van...

IT problémy způsobily kolaps bank i letišť. V Evropě i jinde ve světě

19. července 2024  9:25,  aktualizováno  22:33

Řadu zemí v pátek zasáhly problémy s počítačovými systémy. Letiště kvůli výpadku čelila potížím s...

Zemřela Shannen Doherty. Hvězda Beverly Hills 90210 podlehla rakovině

14. července 2024  15:17,  aktualizováno  17:04

Po téměř deseti letech boje s rakovinou zemřela americká herečka Shannen Doherty, informují média....

„Katastrofa pro Ukrajinu.“ Trumpův výběr viceprezidenta rozklepal Evropu

16. července 2024  10:28,  aktualizováno  12:04

Jméno J.D. Vance naznačuje, kam by se mohla ubírat zahraniční politika Spojených států v případě...

Cizinec, který nožem útočil na Žižkově, se přihlásil policii. Hrozí mu 10 let

22. července 2024  15:39

Na policejní stanici se v pondělí přihlásil pachatel, který minulý týden útočil nožem na pražském...

Harrisová v průzkumech za Trumpem mírně zaostává, jeho tábor už útočí

22. července 2024  15:36

Viceprezidentka Kamala Harrisová, která se po nedělním odstoupení prezidenta Joea Bidena z klání o...

Bouřky udeřily hlavně v jižních Čechách, vznikají už i na Moravě. Hrozí kroupy

22. července 2024  6:50,  aktualizováno  15:34

Vlnu veder ukončila studená fronta, která přechází od západu. Do Česka dorazily bouřky, první z...

Žena ze soucitu posílala podvodníkům peníze, za půl roku ji obrali o tři miliony

22. července 2024  15:28

Táborští kriminalisté obvinili dva muže a dvě ženy z podvodu, za což jim hrozí až osm let vězení....

Sex je jako chipsy. Chcete ho, dáte si ho a akorát vás bolí břicho
Sex je jako chipsy. Chcete ho, dáte si ho a akorát vás bolí břicho

Alespoň to říká Marek Cinko, sochař, který prošel různými profesemi. Byl počítačovým grafikem, prodavačem, tesařem a tantra masérem. Právě při...

  • Počet článků 55
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 213x
Žiju v Novém Boru na Českolipsku, městě s bohatou sklářskou tradicí. Bydlím v nájemním bytě. V domě s pečovatelskou službou. Jsem tu maximálně spokojená. Mám ráda společnost i samotu. Nedovedu si představit život bez možnosti setkávání se s lidmi. Ale aby vše „fungovalo“ tak, jak má, je k tomu nezbytná i ta samota. Mou velkou láskou je literatura . K odpočinku patří i hudba. Pasivně, samozřejmě. Mám ráda smích. A humor vůbec. Obojí ke mně patří. Humor sám je pro mě důležitým kořením života.