Milý deníčku, kdybys jen věděl, co se mi minulý týden přihodilo. Byla jsem z toho v šoku. Musím ti to povědět. Měla jsem rozepsané něco jiného. Ale to neuteče. Vrátím se k tomu určitě příště.
Přiznám se, že obojí bylo vlastně nepříjemné. Ale to, co ti budu vyprávět dnes by tě mohlo zajímat. A o čem to bude tedy tentokrát? O každodenních starostech. Mám je totiž i já. Jsi zvědavý? Tak poslouchej!
Před mnoha lety jsem se do tohoto bytu stěhovala na konci kalendářního roku. A jelikož mám podepsanou nájemní smlouvu, tak z toho vyplývají i nějaké povinnosti. A tou hlavní povinností je platit včas veškeré platby. Většinou platím vše bezhotovostně. A možná proto to všechno vzniklo.
Na zálohové platby dostávám roční vyúčtování. Dozvím se tedy, jestli mi bude něco vráceno nebo bude nutné rozdíl doplatit. Mezi tyto zálohové platby patří i elektřina. Její vyúčtování je pro mě jakýmsi zvláštním vánočním dárkem. Faktura mi chodí každoročně do konce listopadu. Stejně tomu bylo i tentokrát.
Věděla jsem, že je vyúčtována menší částka. přehlédla jsem, že je to doplatek. Byla jsem přesvědčena, že nebudu muset platit jednu zálohu.
A libovala jsem si v tom, jak je to milé. Plánovala jsem zvýšení záloh na tento rok. Právě tímto způsobem je totiž možno předejít nepříjemným situacím. S pomocí vidícího jsem si opsala své zákaznické číslos úmyslem, že si později vyřídím, co potřebuji. A právě v ten moment jsem zcela náhodně zjistila že jsem dlužníkem...
Deníčku můj, nedovedeš si představit, jak mě to vyděsilo. Doslova ve mně hrklo. Okamžitě jsem si představila, jak mi doma nic nefunguje. Jak se ocitám v okamžité izolaci. Nefunguje doma žádný elektrospotřebič, Nehraje rádio. Neexistuje spojení ani přes počítač. Nelze nabít ani telefon.
Dokonalá izolace. Dalo by se říci blahodárné ticho. Nevadí mi tma. Na tu jsem zvyklá. Pohybuji se v ní celý den už několik let. Dokonalé ticho také není určitě nic špatného. Ale za jiných okolností. A mělo by být svobodným rozhodnutím.
Neustále jsem měla před očima zvolání s vykřičníkem. Ta ostuda!
Věděla jsem, že to musím vyřešit. A to okamžitě. Jsi zvědavý, jak to dopadlo? Tak už konečně poslouchej a nepřerušuj. Hned ti to povím.
Rychle jsem vytočila zákaznickou telefonní linku a na druhé straně se ozval ženský hlas: „Dobrý den, jak vám mohu pomoci?“ „Jmenuji se V. F. Mám průšvih a potřebuji pomoc. Dlouhou dobu jsem si myslela, že mám přeplatek a teprve před chvílí jsem zjistila, že mám dluh.“ Samozřejmě, že jsem nezapomněla pozdravit. Vše jsem vychrlila najednou. Nezapomněla jsem ani dodat důvod, proč volám. Pracovnice zákaznické linky mi vyšla vstříc a vše jsme spolu domluvily. Jak s oblibou říkám doladily jsme noty.
Je pravda, že mě zjištění zaskočilo, ale i tak jsem to brala s humorem. Vždy jde jen o to domluvit se a dát najevo ochotu věc řešit. Však jsem řekla, že zaplatím a dodala jsem, že nechci, aby mi bylo napočítáno ještě něco navíc. Byla jsem ujištěna, že by se nic podobného nestalo. Prý by mi posílaly jen upomínky. Tak snad. Ale nevím, jak dlouho...
Už je vše srovnáno. Nemusíš se bát. Sice skoro dva měsíce po splatnosti. Ale přece... A to je hlavní.
A já jen doufám, že se mi dlouho nic podobného nepřihodí...
