Dobré zprávy

Milý deníčku, nezapomněla jsem na tebe. Nemusíš se bát. Opravdu. Není to nikdo jiný než já sama. Ta zlobivá, která ti toho už tolik naslibovala. Myslela jsem na tebe často.

Omlouvám se, že jsem se tak dlouho neozvala. Měla jsem k tomu důvod. Bylo mi totiž moc smutno. Prožívala jsem obrovskou bolest. Neměla jsem sílu na to, abych ti něco vyprávěla. A to i přesto, že jsem se právě touto myšlenkou zabývala... Nechám si to na jindy. Souhlasíš?

Dnes bych ti chtěla povědět jen jednu věc.

V mé vlastní samotě už mi není smutno. Těším se na ni. Cítím se v ní velmi dobře. Jen mi ten čas rychle ubíhá.  

Před časem jsem ti vyprávěla o opaku. Vzpomínáš si? Jsem si jista, že ano...

Dokážu si ji vyplnit tak, jako dřív. A možná i lépe. Nevím, co je to nuda. Mám z toho velikou radost. A doufám, že to potěší i tebe.

Znovu se ozvu velmi brzy. A už nikdy tě nenechám tak dlouho čekat. Slibuji. Sama se totiž těším, Až ti budu zase vyprávět. Věř si tomu nebo ne...