Záměna dětí aneb nevychováváte kukačku?

I když záměna dětí v porodnici je pro obě rodiny velký citový stres, nelíbí se mi, že média z toho dělají reality show typu Výměna manželek. Stále opakované záběry na rozpolcené, smutné rodiče a patetické hlášky ve stylu jejich trauma prožívá celý národ, které mají zvýšit dramatičnost celého případu, rozhodně rodičům v jejich citovém stresu nepomohu, naopak ho stále jitří.

Jiří Akir Konarski

S Následky záměny se budou jistě vyrovnávat několik let, ale jak se říká, čas je nejlepší lék, který hojí všechny rány. Pokud se rodiny spřátelí a budou se stýkat, mohou tak zmírnit své citové dilema.

Selhání zdravotního personálu, však nezpůsobilo trauma jen rodičům Veroniky a Nikoly, ale má další následky. Vyvolalo paniku a strhla se rodičovská lavina zájmu o testy DNA. Dá se říci, že tady selhala i matka příroda, která nevybavila ženy vnitřním instinktem, aby si poznaly své dítě.

Tato kauza vlastně poukázala na fakt, že nezáleží, jestli pečujeme o vlastní nebo cizí dítě. Rodiče lásku cítí k dítěti, o které od narození pečují a jejich vlastní dítě je pro ně cizí. Nabízí se až cynická otázka, zda rodičovská láska není jen otázkou zvyku a krevní pouto jen genová lidská ješitnost?

A má vůbec smysl zjišťovat, pokud si rodiče nejsou jisti, zda dítě, které milují je skutečně jejich? Co když zjistí, že ne. Má smysl se vystavovat stejnému stresu, jaký teď prožívají rodiče Veroniky a Nikoly?

Zvýšený zájem o testy DNA se projevil i v minulém roce, kdy se na veřejnosti provalila statistika, kolik otců živí a vychovává kukačky.  Zklamání podvedených mužů, pak odnesly i kukačky, které za nic nemohly. Láska otce se změnila v zavržení nevinného dítěte.

Nejvíc tím samozřejmě trpí děti. A nejenom proto, že je milovaný otec zavrhne jako kukačku, ale i když zjistí, že jsou adoptované. Vyrovnat se s faktem, že vlastní rodiče ho nechtěli, a že máma a táta, které má rádo, jsou vlastně cizí lidé, je velice těžké i v dospělosti.

Tak jaký smysl má zjišťovat, zda dítě, které mám rád, je moje? Proč otvírat ”Pandořinu skříňku”? Komu to prospěje ? Možná jen lidské ješitnosti. A komu to ublíží? Všem zúčastěným.

Možná matka příroda nevybavila matky ani otce instinktem k poznání vlastních dětí, aby mohli milovat i cizí děti a tak mohli nabídnou svou rodičovskou náruč dětem opuštěným a milovat je jako své vlastní.