V poslední době se v tisku množí rady Sdružení obrany spotřebitelů na co všechno si zákazníci mají dávat pozor. Například při nákupu v obchodě si pokaždé ihned musí zkontrolovat účtenku a nákup, protože pozdější reklamace se neuznávají. Zrovna tak kontrolovat účet od řemeslníka či firmy, zda má doklad všechny náležitosti, zda mu účtuje správné položky - např. práci, kterou opravdu provedl, zda nové součástky jsou opravdu nové. U banky musí sledovat, zda si oprávněně účtuje všechny poplatky apod.
O. Formánek
Když čtu všechny tyto rady, mám pocit, že každý občan by měl mít dvě zaměstnání. Jedno jako hlavní pracovní poměr, jímž by si vydělával na spotřebitelskou útratu a jeden vedlejší pracovní poměr – kontrolor. Tudíž každý občan by se měl vyznat ve všech řemeslnických, finančních, právnických ale také výrobních oborech, aby si mohl zkontrolovat, zda ho firma neošidí, nebo mu nenabízí závadný výrobek.
Chce-li se spotřebitel přesvědčit, zda si koupil nezávadný výrobek, ať si ho dá otestovat za vlastní peníze. Na trhu se totiž prodávají výrobky ohrožující nejenom zdraví, ale i život. Jelikož však zákazníci nemají čas ani peníze, aby si výrobek mohli dát otestovat, dozví se o tom, že mají doma životu nebezpečný výrobek většinou až z médií. Pak mohou děkovat štěstěně, že nezaplatili závadnost výrobku svým zdravím.
Zákazník musí střežit nejenom svá práva, ale navíc je vystaven nástrahám reklamních triků. Přehlédnutí předložek až, do, od ho může stát pár set nebo i tisíc navíc. Drobná písmenka pod reklamou na výrobek, jimž nevěnoval pozornost skrývají často nemilé překvapení. Sleva v jednom obchodě se může rovnat běžné ceně v jiném obchodě.
Současná tržní ekonomika trhá rekordy na krátkodobých ziscích a budoucnost ji nezajímá - po nás potopa, o čemž svědčí i zkrachovalé kampeličky, cestovní kanceláře, banky apod. Prvorepublikové podnikatelské cti, kdy se firmy snažily zákazníkovi poskytnout co nejlepší služby, aby se k nim opět vrátil, nebo je doporučil dál, se dnešní dravá komerce jen vysmívá. Obchodníci s podnikatelskou prvorepublikovu ctí dnes patří mezi ohrožený druh, protože mamonářská krátkozisková dravost je převálcuje.
Všemocnou a všudypřítomnou reklamní palbou vymývá spotřebitelům mozky a oblbuje je pokaždé jiným chytákem. A tak místo toho, aby konkurence nutila firmy poskytovat co nejlepší služby, soutěží mezi sebou o to, kdo si momentálně urve víc, neboli kdo vymyslí lepší blafák na zákazníka. Vytváří tak dojem, že slovo trh, se odvozuje od mamonářské ideologie trhni na klientovi co nejrychleji, co nejvíc.
K čemuž značně pomáhá i současné zaklínadlo - každý se musí starat sám o sebe.
A tak každý z občan by musel mít právní vzdělaní, aby se vyznal ve složitostech obchodního zákoníku a znal všechna svoje práva. Mnohdy však i znalost jeho práv je mu houby platná, protože praxe se velice liší od teorie. Například v reklamacích.V některých obchodech je sice řeší ihned a bez průtahů, ale někde se reklamační řízení stává bojem mezi obchodníkem a zákazníkem - kdo s koho a spotřebitel je rád, když z firmy vůbec vymámí svůj opravený výrobek.
Zákazník musí o svá práva bojovat na každém kroku. Stát se o nikoho starat nebude, stanovil zákony a jejich dodržování si musí hlídat spotřebitel sám. Hloupý občane neznáš, nevíš, jsi důvěřivý? Tvoje chyba, stát tě za ručičku vodit nebude. Proč taky, vždyť na tvé neznalosti se dá dobře vydělat a hloupost zákazníků, kteří se nechají nachytat na stejný blafák několikrát, je hnací motor ”mamonářské ekonomiky”.
A tak spotřebitelům nezbývá nic jediného než držet se hesla Nicka Cartera z filmu Adéla ještě nevečeřela: Vždy ve střehu. Nenasytná komerční Adéla má neustále svou masožravou tlamu otevřenou dokořán, aby mohla kdykoliv spolknout dav nepozorných, neznalých či důvěřivých zákazníků.
Vyšlo na : http://www.pritelkyne.cz
