Národní rada osob se zdravotním postižením (NROZP) žádá omluvu od prezidenta Miloše Zemana, který v pondělí uvedl, že nechce jmenovat nový kabinet, dokud bude zdravotně indisponován, tedy částečně upoután na invalidní vozík.
Zeman zdůvodnil své prohlášení tím, že jmenování nového předsedy vlády je přeci jen poněkud důstojnější záležitost, kterou nemůže řešit z invalidního vozíku.
NROZP tak nabyla dojmu, že prezident nepřímo označil vozíčkáře za méně důstojné. Rada zdravotně postižených sice uvedla, že vnímá kontext, v němž věta zazněla, ale přesto Zemanův výrok podle Krásy implikuje to, že člověk na invalidním vozíku má nižší důstojnost než člověk, který na invalidním vozíku není.
Tato záležitost je sice velice citlivá, ale přesto si myslím, že NROZP reaguje poněkud přehnaně.
Národní rada osob se zdravotním postižením by měla být k výrokům lidí, kteří nejsou upoutání trvale na invalidní vozík, tolerantnější a necítit se dotčená, protože člověk, který je pouze dočasně zdravotně indisponován, uvažuje jinak.
Pokud má prezident dvě možnosti, jmenovat předsedu vlády - ve stoje či v sedě, vybere si vzhledem důstojnosti aktu (nikoli vzhledem k důstojnosti člověka) možnost, která je přirozená důstojnosti aktu - tedy možnost jmenovat předsedu vlády ve stoje.
Úhel pohledu, zda prezident nepřímo označil vozíčkáře za méně důstojné či nikoliv, se liší i mezi vozíčkáři.
Znám několik lidí, kteří jsou upoutání trvale na invalidní vozík a od nich vím, že chtějí, aby je jejich okolí nelitovalo a jednalo s nimi jako se sobě rovnými. Také tito lidé Zemanův výrok nepovažují za urážlivý nebo snižující jejich důstojnost. Berou ho pouze jako uvažování momentálně zdravotně indisponovaného člověka, který chce jmenovat předsedu nové vlády, až se uzdraví.
Chtějí- li vozíčkáři, aby je společnost vnímala jako sobě rovné, pak by se NROZP neměla cítit dotčená výrokem prezidenta a měla by ho chápat jen jako uvažování momentálně indisponovaného člověka, jako ho vnímají i někteří vozíčkáři.
Tím že jeho výrok vytrhla z kontextu a žádá za něj omluvu, jen upozornila na fakt, že vozíčkáři vyžadují maximální ohledy a ostatní si musí dávat pozor, jak se vyjadřují i v souvislosti s invalidním vozíkem. Což jen posiluje předsudek, že vozíčkáře je třeba litovat a nevnímat je jako rovnocenné. A právě tento předsudek se mnozí vozíčkáři snaží změnit, proto také nesouhlasí s omluvou, kterou žádá NROZP po prezidentovi.
Důstojnost člověka přece není dána tím, jestli je trvale upoutaný na invalidní vozík či nikoliv.
Nejčtenější články a nejvyšší karma:
Záchodová štětka do vagíny nepatří
Vem si mě, aneb jak slepice bojují kohouta
Máte pravdu pane prezidente
