Tajemství záhadné lučištnice 9.díl

9. kapitola

Zatímco Zuzana si hrála s Luborem na hezký večer. Marek prováděl další výzkum v kapli. Pružinou měřil energetické pole. Po celé kapli pružina mírně vibrovala. Jen u fresky lučištnice se pružina opět rozvibrovala až pocítil nepříjemné brnění v prstech. Silné energetické pole mu potvrdila i buzola, jejíž magnetická střelka se pod freskou roztočila a zastavila se teprve, když od ní odstoupil.

Marek se zadíval na fresku a v duchu se ptal sám sebe: „Co jsi zač záhadná lučištnice? Kde ses tu vůbec vzala? Do naší evropský kultury nepatříš a v kapli bys taky neměla být? Kdepak skrýváš svojí záhadu levoruká kentauřice se lvím ocasem?“ rozmlouval s ní jako by čekal, že mu odpoví.

A je to vůbec kentauřice? Uvažoval dál. Vždyť dolní část jejího těla není vůbec vidět, jen ten lví ocas je znatelný. Zamyslel se nad záhadou lvího ocasu u kentauřího těla. V řecké mytologii má kentaur hlavu a trup člověka a od pasu dolů koňské tělo, tak proč má lví ocas? 

Jeho zamyšlený pohled upoutal podivný záblesk. Zdálo se mu, jako by vybledlá freska na okamžik zazářila barvami a pak opět vybledla. Optický klam rozostřeného pohledu nebo halucinace? Zadíval se pozorně na fresku, ale neznamenal žádnou změnu.

Pouze si všiml, že v dolní části fresky jsou dvě praskliny ve tvaru rovnoramenného trojúhelníku, jehož spodní strana splývá se svislou přímkou a vedle něj  dvě šipky mířící opačným směrem s čárkou uprostřed. Připomínaly na bok položený kosočtverec s čárkou uprostřed, jehož strany boční vrcholy nebyly spojeny. Považoval to za zub času, který zapracoval na fresce. Prasklina procházela i horní částí fresky od luku přes tvář kentauřice až k jejímu levému rameni. Z jeho úvah ho vyrušily kroky. Někdo přicházel ke kapli.

Dveře se otevřeli a v nich se objevila Majka.

„Neruším,“ zeptala se.

„Ne nerušíte,“ řekl Marek, „právě přemýšlím nad záhadou lučištnice. Proč je pod freskou tak silné energetické pole ? Že by pod ní byla přeci jenom brána do pekla?“ zažertoval Marek.

„Možná to souvisí s těmi zazděnými vstupy do podzemí vedle kaple,“ uvažoval, „ukazovaly by na to, že pod kaplí může být nějaké podzemí, vyzařující nějakou negativní energii.

„Podzemní prostory pod hradem určitě budou. V turistickém průvodci z roku 1930 se píše, že chodby pod tehdejším pivovarem vedly do sklepení pod hradem. A možná je tam opravdu pod podlahou vstup do jiného světa,“ řekla Majka.

„Vy nevěříte na bránu pekelnou?“ zeptal se jí Marek.

„Ne, nevěřím a nevěřím ani na peklo. Myslím, že peklo lidé popsali podle sopek. Šlehají z nich jiskry, plameny i kouř, což mohlo lidem připomínat  symbol zla - pekla. Já spíš věřím na vstup do jiného světa, odpověděla Majka. „A možná tu vůbec není žádný vstup do jinýho světa a lučištnice vyzařuje přílišnou energii, protože kentauři jsou symbolem lidské divoké povahy,“ rozvíjela dál svou teorii.

„No jo, ale tohle není typický kentaur, má lví ocas a její levorukost je taky záhadná,“ oponoval jí Marek.

„To není,“ souhlasila Majka, „ale to, že míří na člověka by mohlo symbolizovat další typickou vlastnost kentaurů, že opovrhovali jinými rasami. Proto ji možná někteří považují za zlo temných sil, protože vlastně symbolizuje nenávist a agresi.“

„Myslíte, že lučištnice prezentuje rasismus?“ zeptal se udiveně Marek.

„Nevím,“ řekla Majka, „jen tak uvažuju. Možná je naopak symbolem lásky. Na člověka míří šípem taky Amor a její levorukost, neboli levá ruka od srdce, která míří na člověka, by mohla symbolizovat právě lásku.“

„To je velice zajímavý, co říkáte. Něco na tom je,“ řekl uznale Marek.

„No já už půjdu, musím si ještě udělat poznámky z dnešního výzkumu.

„Zítra se podívám na ty vstupy do podzemí vedle kaple,“ řekl Marek.

„Půjdu s vámi, abych zamkla bránu,“ řekla Majka.

Předchozí díl: http://formankova.blog.idnes.cz/c/12773/Tajemstvi-zahadne-lucistnice-8dil.html#t2 

Tajemství záhadné lučištnice 10. díl

http://formankova.blog.idnes.cz/c/12896/Tajemstvi-zahadne-lucistnice-10dil.html#t2

Všechny díly zde: http://formankova.blog.idnes.cz/r/4798/Povidky.html 

 Vyšlo na www.babinet.cz