Tajemství záhadné lučištnice 6.díl

6. kapitola

„Dobrý den, Marek Marten, záhadolog,“ řekl Marek, když mu Majka otevřela bránu.

„Dobrý den, Majka Fraumanová ,“ řekla a podala mu ruku.

„Hned vás zavedu do kaple. Ale můžete tam být jen do deseti a pak až od pátý odpoledne a v pondělí …

„Já vím,“ skočil jí do řeči Marek, „Saša mi to říkala.“ 

„Dočetl jsem se, že někteří turisté raději do hradu ani nevkročí, i když si předtím koupili vstupenku. A v kapli prý někteří i omdleli. Jak se tu cítíte vy? Vám se v kapli nedělá špatně?“ ptal se Marek cestou do kaple.

„Mně je tu dobře a v kapli se cítím přímo báječně,“ řekla spokojeně Majka.

„A co v noci neslyšela jste někdy hlasy, kroky, řinčení řetězů?“ vyptával se dál.

„Ne, já ne, ale Zuzana prý ano, když tu jednou přespávala,“ odpověděla.

„Která Zuzana?“ zeptal se.

„To je druhá průvodkyně. Nebydlí tu, ale občas tu přespí,“ vysvětlila mu.

„Aha, a mohl bych s ní někdy mluvit?

„Jistě přichází tak o půl desáté.“

„Vy jste tu nikdy nebyl?“ ptala se ho.

„Ale jo, byl. Jen na klasický prohlídce, když jsem si zapsal Housku do pořadníku svých záhad.“  Když vstoupili do kaple dýchl na Marka syrový závan minulosti. Ten nepříjemný nakyslý zápach znal z hrobek, ale tady žádná hrobka nebyla. Že by zápach z brány pekelné, která má být údajně pod podlahou kaple? Pomyslel si Marek.

„Necítila jste tu někdy zápach z pekla? zeptal se Majky s úsměvem.

„Ne, necítila,“ usmála se na něj Majka, „a ani nevím, jak je peklo cítit.

„Jestli narážíte na bránu pekelnou, která má být tady pod podlahou, tak není zcela jistý, že tu je. Zmiňuje se sice o ní i Václav Hájek v Kronice české, ale jiné prameny tvrdí, že je vedle hradu, v místech kde je zbořenina kaple. Některé historické prameny uvádějí, že tu někde v těchto místech v 9 st. pukla skála, jiné, že tu byla bezedná studna. A z díry vystupovaly na zem hovada pekelná napůl lidé napůl zvířata. Lidé se snažili díru zasypat, ale to se nezdařilo, tak nad ní postavili kapli.“ 

„Já vím, čet jsem o tom, ale zážitek Máchy tady na Housce, který popisuje v dopise příteli Eduardovi by přinejmenším nasvědčoval tomu, že tu někde je nějaká černá díra, která umožňuje cestování v čase. Pokud je ovšem jeho příběh o tom, že se ocitl v budoucnosti v roce 2006, pravdivý.  Podle něj bychom dnes žili v pekle, protože si myslel, že ocitl v pekle,“ usmál se Marek.

„Jo, jestli je jeho příběh pravdivý zůstává otázkou, někteří lidé tvrdí, že se prokázalo, že dopis je fikcí. Fakt je, že Mácha dorazil na hrad  přímo z hospůdky, takže v tom mohla sehrát roli Máchova bujná fantazie, posilněná alkoholem,“ řekla Majka.

„Anebo vyzařování negativní energie, která u citlivějších lidí, zvláště ve spojení s alkoholem, může vyvolat hrůzné sny. Takže záhada vstupu do jiného světa neboli cestování v čase by se mohla skrývat v oblasti duševní u citlivých jedinců. Věštění či vzpomínky jsou vlastně reálným duševním cestováním v čase,“ řekl Marek.

„No, jo vidíte, to mě nikdy nenapadlo,“ řekla udiveně.

„Ony nakonec i silné patogenní zóny, mohou vyvolávat u citlivějších lidí nevolnost. A  ty tady mohou být díky tomu radioaktivnímu podloží,“ říkal Marek a prohlížel si přitom fresku Michaela na boční stěně kaple, kde bojoval s drakem jako symbolem zla. 

Vytáhl z kapsy virguli a ověřoval si pod freskou působení energetického pole. Virgule mírně vibrovala. „No nezdá se, že by tu byla negativní energie,“ řekl Majce.

„Vždyť to říkám pořád, že tu nic není, já se tu cítím dobře,“ souhlasila.

„Tak se podíváme, co nám řekne virgule u záhadné lučištnice,“ řekl Marek a šel s pružinou v prstech pod fresku. Pružina vibrovala, čím dál tím silněji, až ucítil palčivé brnění v prstech. Zasykl a pustil virguli na zem a mnul si prsty. 

„No vida, tady už tak pozitivní síly nebudou,“ řekl, když zvedal virguli ze země. Podal ji Majce a řekl: „Zkuste si to.“

Majka chvíli zaváhala, ale pak s virgulí  v prstech přistoupila k fresce. Virgule silně vibrovala, ale Majka necítila žádné palčivé brnění, naopak měla příjemné pocity.

„Hodnýho nepálí,“ usmála se.

„Asi máte pravdu,“ řekl zamyšleně Marek a díval se pozorně na fresku.

„Už je půl desátý, já u ž musím jít,“ přerušila jeho zamyšlení.

„Jo, jo,“ trhl sebou, „půjdu s vámi, budu pokračovat odpoledne, rád bych se ještě promluvil s tou Zuzanou.“

Předchozí díl: http://formankova.blog.idnes.cz/c/12512/Tajemstvi-zahadne-lucistnice-4-a-5dil.html#t2

Tajemství záhadné lučištnice 7.díl

http://formankova.blog.idnes.cz/c/12676/Tajemstvi-zahadne-lucistnice-7dil.html#t2

Všechny díly zde: http://formankova.blog.idnes.cz/r/4798/Povidky.html

Vyšlo na www.babinet.cz