Když přišli do kaple, šel Marek s Rosťou k fresce kentauřice a předstírali, že tam něco zkoumají. Zuzana rychle odbyla výklad a zatímco si turisté ještě vychutnávali efektní atmosféru kaple osvícené svícemi, spěchala k fresce za Rosťou a Markem. „Co tu zkoumáte?“ zeptala se svým typicky sladkým tónem.
24. kapitola
Když jel Marek domů, napadlo ho, že by mu s Zuzanou mohl pomoc Rosťa. Ten umí ukecat každou ženskou. No jo ale ten je teď zaneprázdněnej Irenkou, asi nebude mít čas ani náladu. V tom mu zazvonil mobil.
„Čauu, to je snad telepatie,“ řekl Marek, když přijal hovor, „zrovna na tebe myslím.“
„A myslíš taky na to, co já, že bysme dneska mohli zajít na pivo?“ ptal se ho Rosťa.
„To zrovna ne, spíš bych od tebe potřeboval helfnout, a potom bysme mohli zajít na to pivo,“ odpověděl Marek.
„To je super! Irena odjela na tři dny na školení, tak jsem slaměnej vdovec,“ smál se Rosťa, „ a co potřebuješ?“
Marek mu vysvětlil, jak potřebuje pomoc s Zuzanou.
„No jasan, to není problém, ale kdyby se o tom náhodou dozvěděla Irena, tak mi musíš poskytnou alibi,“ varoval ho Rosťa.
„No jasan,“ řekl Marek.
Ten je z ní vyklepanej, pomyslel si, když ukončil hovor.
Brána do harmonického světa muže ženy, naskočila Markovi do hlavy vzpomínka na Majčino vysvětlení Trnu a kosočtverce s čárkou uprostřed i zasněný výraz, s jakým tu větu vyslovila. Byla duchem mimo, jakoby vzpomínala na něco krásnýho. Je to zvláštní, z těch který znám, se ona jediná cítí v kapli dobře a jedině ona viděla zářící luk a šíp. A taky ty její teorie mě dovedly až sem. Je to náhoda, anebo něco ví?
Přestože není žádná krasavice chlapům nepodlejzá. Je hrdá… Hrdost! To je ono! ženská hrdost by mohl být ten hlavní důvod, proč jí nebrněly prsty. Hrdé ženy se neponižují a bojují proti diskriminaci žen. Ale ona mi zrovna nepřipadá jako feministka bojující za ženská práva. Ale možná tou hrdostí už bojuje proti ponižování a tím i proti diskriminaci. „Škoda, že nemám k dispozici víc hrdých žen, abych to vyzkoušel,“ povzdechl si, když vystupoval před domem z auta.
Když Marek s Rosťou dorazili na hradní nádvoří, byl tam už zájezd cizinců a Zuzana se domlouvala s jejich tlumočnicí. Marek počkal, až skončí rozhovor a pak šel s Rosťou k ní.
„Ahoj Zuzano, Majka mi řekla, že se dneska taky můžeme zúčastnit noční prohlídky. Tohle je Ros,“ řekl jí rychle Marek.
Než Zuzana stačila něco říct, Rosťa ji jemně zvedl ruku ke svým ústům, políbil jí a pak řekl: „Moc mě těší, krásná dámo.“
Zuzana celá v rozpacích řekla: “Jo o o, jistě pojďte,“ a usmála se na ně. Rosťa mrkl spiklenecky na Marka a šel za Zuzanou jak pejsek na vodítku.
Celou prohlídku ji hypnotizoval očima a evidentně jí dával najevo, že ho prohlídka vůbec nezajímá a že má oči jen pro ni. Při každé vhodné příležitosti jí lichotil: jak úžasný je její výklad, jak líbezný má hlas, či že největším skvostem na hradě je ona. Zuzana se vznášela, přímo zářila štěstím.
Když přišli do kaple, šel Marek s Rosťou k fresce kentauřice a předstírali, že tam něco zkoumají. Zuzana rychle odbyla výklad a zatímco si turisté ještě vychutnávali efektní atmosféru kaple osvícené svícemi, spěchala k fresce za Rosťou a Markem. „Co tu zkoumáte?“ zeptala se svým typicky sladkým tónem.
Chytla se, pomyslel si radostně Marek.
„Ale Marek říká, že když má v ruce pružinu, tak že vibruje tak silně až ho brněj prsty, ale mě nebrněj. Nechcete to taky zkusit, co na to řeknou vaše krásné prstíky?“ zeptal se jí Rosťa se šarmem Bruce Willise.
„Vážně vás zajímá, co na to řeknou moje prstíky?“ zeptala se rozzářená Zuzana.
„No jistě, mě totiž nezajímají jenom vaše krásné prstíky, ale vy celá. Jste krásná jako anděl,“ řekl Rosťa a podával jí s neodolatelným úsměvem pružinu.
Zuzana vzala pružinu. Chvíli držela vibrující pružinu v prstech a pak řekla: „No trochu mě prsty brní, ale moc ne.“
„Ukažte,“ vzal Rosťa její ruce, zvedl je ke svým ústům a začal jí na prsty foukat a lehce je líbat. Pak jí nabídl rámě a vyváděl jí z kaple se slovy, že tak krásnou ženu by se slušelo spíš vést do kaple k oltáři. Dohrával svou komedii až do konce a evidentně se přitom bavil. Zuzana se rozplývala štěstím a navíc jí dělalo radost, že jí Rosťa tak lichotí před Markem. Brala to jako satisfakci za to, že se jí Marek minule nevšímal. Celá se oddala svému triumfu, že málem zapomněla na turisty. Ještě, že proti nim šla Majka pozhasínat svíce do kaple.
„Promiňte, musím pokračovat v prohlídce,“ pípla, vyvlékla se z Rosťova rámě a prodírala se skupinou cizinců, která stála na pavlači, za jejich tlumočnicí.
„Jistě,“ řekl Rosťa a vrátil se zpátky do kaple za Markem. Uviděl ho, jak se s Majkou smějí. Když Marek zahlédl Rosťu, představil ho Majce: „To je on, Rosťa náš šampión,“ zažertoval.
„Tak jdem na to pivo,“ zeptal pobaveným tónem Rosťa, jemuž bylo jasné, že Marek s Majkou se smějí jeho donchuanskému umění.
Předchozí díl http://formankova.blog.idnes.cz/c/14528/Tajemstvi-zahadne-lucistnice-23-dil.html#t2
Tajemství záhadné lučištnice 25. díl http://formankova.blog.idnes.cz/c/14776/Tajemstvi-zahadne-lucistnice-25-dil.html#t2
Všechny díly zde: http://formankova.blog.idnes.cz/r/4798/Povidky.html
Vyšlo na www.babinet.cz
