16. kapitola
Marek se nejdřív zmateně rozkoukával ve tmě. Za chvíli však ohromeně sledoval, jak se ze tmy pomalu vynořovala v měsíčním světle magická krása kaple. Se zatajeným dechem si prohlížel fresky zahalené v modravém odstínu, jakoby se bál, aby ten nádherný nádech neodfoukl.
Majka popošla k fresce lučištnice a chtěla říct, podívejte se, ale jen se nadechla a civěla na fresku s otevřenými ústy.
„To je divný, jak to že nezáří?“ řekla.
„Prosím,“ řekl nechápavě Marek, kterého Majčina slova vyrušila z údivu nad okouzlující krásou.
„Už jsem tu byla dvakrát při měsíčním světle a vždycky luk a šíp zářil,“ řekla udiveně Majka.
„Zářil? Jak zářil?“ ptal se nevěřícně Marek.
„No jako by odrážel měsíční světlo. Ostatní části fresky byly v modravým odstínu a luk se šípem svítily žlutě,“ vysvětlovala mu Majka.
„Aha,“ řekl zamyšleně a podíval se oknem na měsíc a pak na luk a šíp.
„Že by odrážel měsíční světlo jen z určitého úhlu?“ uvažoval nahlas.
„No, asi jo,“ řekla Majka a podívala se na měsíc, „když jsem tu byla, byl vidět menší kus měsíce.“
„Možná v tom hraje roli větší kus dorůstajícího měsíce,“ řekl zamyšleně Marek.
„Sakra,“ vyrazil ze sebe: „Vždyť dorůstající měsíc ve tvaru D připomíná tvar luku.“
„Ale vždyť luk má tvar C,“ namítla Majka.
„Ano, ale to je zrcadlový efekt, aby měsíc kopíroval tvar luku ve tvaru C, musí mít na protější straně tvar D,“ vysvětloval jí Marek.
„No jo, to je fakt. Převrácená obrazotvornost mi vždycky dělala potíže,“ usmála se Majka
„To ale znamená, že luk a šíp obsahuje nějaký materiál, který odráží světlo,“ řekl Marek a přistoupil blíž k fresce.
„To je možný,“ řekla Majka.
„Podívejte! Tady jsou nějaké třpytivé tečky,“ ukázala Majka na fresku v místech, kde byla skupina tmavých fleků ve tvaru vlnovky.
„Sakra, co to je,“ řekl Marek, když se zblízka podíval na třpytivé body, které se blýskaly v měsíčním světle.
„No to by jen potvrzovalo, že tu byl použitý nějaký materiál odrážející světlo - slída nebo pyrit,“ uvažoval nahlas.
„Asi byste se měl poradit s nějakým restaurátorem o materiálech, které se používaly,“ navrhla mu Majka.
„Hm, to budu muset,“ souhlasil Marek.
„No, já si to vyfotím a podívám se na to v počítači,“ dodal.
Udělal pár fotek a poprosil Majku, aby rozsvítila. V umělém světle třpytivé tečky zmizely.
„Hm,“ každé světlo neodráží, to je zajímavý,“ řekl Marek, „tuhle záhadu bude muset rozluštit restaurátor. Ale nevím, jestli teď někoho seženu. Mám jednoho kamaráda restaurátora, ale ten je zavalenej prací.“
„Zuzany muž je restaurátor. Zeptám se ho, jestli by neměl čas,“ nabídla mu Majka.
„Jo, to by bylo skvělý,“ řekl vděčně Marek, „no uvidím, jestli něco neodhalím v počítači?“
„Kdybyste na něco přišel, dejte mi vědět, taky by mě to zajímalo,“ žádala ho Majka.
„Jasně, že dám,“ řekl jí chlácholivě Marek.
Předchozí díl: http://formankova.blog.idnes.cz/c/13539/Tajemstvi-zahadne-lucistnice-15-dil.html#t2
Tajemství záhadné lučištnice 17. díl
http://formankova.blog.idnes.cz/c/13877/Tajemstvi-zahadne-lucistnice-17-dil.html#t2
Všechny díly zde: http://formankova.blog.idnes.cz/r/4798/Povidky.html
Vyšlo na www.babinet.cz
