Santiniho jazyk kniha Kniha Miloše Urbana Santiniho jazyk hýří všemi ingrediencemi účelově komerčního trháku, který byl částečně opsán od Dana Browna, přesněji řečeno podle jeho světově úspěšné knihy Šifra mistra Leonarda a k tomu autor přimíchal komerční taháky.
Recept byl jednoduchý: vezmeme historickou záhadu z českého prostředí – nápisy na stavbách Jana Blažeje Santiniho Aichela, přimícháme tajemství světce Jana Nepomuckého, osolíme telenoveláckou oblíbenou směsí adoptovaných a nalezených dvojčat. Opepříme brutálními popisy patřičného počtu vražd, okořeníme nezbytným lascivním sexem a pro řádnou pálivou chuť přidáme chili papričku, která s notnou dávkou humusu spálí nejen čtenářův, ale i Santiniho Jazyk. Jako příloha samozřejmě nechybí ani chamtivý zloduch s pistolí v podobě šéfa reklamní agentury Kňoura.
Nechybí ani třešnička na dortu opsaná z Šifry mistra Leonarda, kde jedna z hlavních postav je potomkem Ježíše. V Urbanově podání se z dvojčat vyklubou potomci Santiniho, samozřejmě jen náznakem.
Jedním slovem autorská křeč, jíž Urban završil tím (snad ve snaze být aspoň něčím originální), že za hlavního hrdinu si vybral pracovníka reklamní agentury. Díky tomu hlavní dějovou zápletku, která je už tak slabomyslná, dorazil nesmyslným jednáním hlavních postav – Martina Urmana, dvojčat, Terezy a Kňoura.
A tak nejen smysl celého pátrání – hledání universální reklamní věty, která by se dala použít na reklamu všeho zboží - ale i jeho výsledek vyznívá do prázdna.
Odhalená věta zní: Konej, ale neubliž – mravní poučení, které bylo určeno pro zloducha Kňoura, zní jako výsměch v ději, jenž je prošpikovaný vraždami, rvačkami, sado- maso sexem. Škoda, že tento vzkaz tolik poplatný dnešní době, zanikl v takovém chaotickém marasmu.
Ani odhalení andělské pomocnice Santiniho, jež ve jménu lásky mlčela, nijak nezpůsobilo úžas nad odhalením záhady.
Snad i sám autor cítil nesmyslnou plytkost svého příběhu, a tak se v epilogu snažil vysvětlit propojení postav, čímž nasadil ještě absurdnější kalibr. Muž a jeho 3 osudové ženy, jedna si ho vybrala a nakonec se všemi třemi žije.
Místo tajemna choromyslná vraždící dívka, místo gradujícího napětí nesmyslně se táhnoucí děj prošpikovaným zdlouhavými podrobnými popisy sakrálních staveb, humusu a sexu. Těžko v takové komerční přízemnosti nalézt nějaké hlubší sdělení.
Možná by se dalo argumentovat tím, že Urbanova kniha není všesrozumitelná a nechává velký prostor pro fantazii čtenáře, a tudíž je jeho kniha mnohými nepochopena. Jenomže to by Miloš Urban musel přijít s něčím zcela novým a ne opisovat světové bestsellery.
Santiniho jazyk film
Podle knihy Miloše Urbana natočil režisér Jiří Strach pro Českou televizi film Santiniho jazyk, který ČT vysílala 4. prosince.
Jiří Strach očistil filmový příběh od nánosu brutální, humusné a lascivní komerce včetně akčních výstřelků. Soustředil se především na odhalení Santiniho vzkazu. Avšak ani tak se mu nepodařilo vtisknout příběhu prvky, které v knize zoufale chybí: hlubší smysl dějové linie, stupňující se napětí, vrcholící úžasným odhalením.
Svým závěrečným sdělením, které bylo jiné než v knize. snad chtěl dát logickou dějovou souvislost postávám z reklamní agentury. Jeho sdělením bylo mlčení, protože reklamy zahltily svět zbytečnými slovy
I postavu historika umění Romana Ropse očistil od zbytečných výstřelků a v podání Martina Stropnického byla uvěřitelná.
Díky rukopisu režiséra Stracha, který překombinované pasáže z knihy nahradil srozumitelnou vizuální symbolikou, byl film stravitelný, ale nijak neohromil, jak jsme u Jiřího Stracha zvyklí.
Jiří Strach tvoří filmové a televizní perly, k nimž se divák rád vrací nejen pro jejich osobité kouzlo, ale i proto, že mají divákovi stále co říct.
Film Santiniho jazyk však považuji za mrhání jeho režisérského talentu.
