Přežije rodina

Rodina je základ státu - znělo propagační heslo socialismu, který všestranně podporoval mladé rodiny s dětmi (levné dětské oblečení, novomanželské půjčky, placená mateřská až do tří let věku dítěte, úlevy na daních apod.). Na základě sociálních jistot a propagace rodinného života se staly vdavky životním cílem mladých dívek. Vyučily se, vystudovaly a šup pod čepec.

Jiří Akir Konarski

Často pod čepcem skončily dřív, než stačily dostudovat, nebo se vyučit, protože se tzv. musely vdávat - čekaly dítě. 16 a 17- náctileté matky nebyly žádnou výjimkou. Naopak výjimku tvořily prvorodičky kolem 25 let.

Sociální jistoty ve formě všestranné podpory mladých rodin a mateřství vedly k osobní nezodpovědnosti. Děti měly děti. Mnohdy ani otcové nedosahovali plnoletosti, anebo se svým rodičovským povinnostem vyhnuli, čímž z dívek učinili svobodné matky. A tak se maminky 16 a 17- náctiletých maminek stávaly babičkami po třicítce, a také se často staraly o svá vnoučata za své nezletilé a pro rodičovství nezralé děti. 16 a 17- náctileté matky a mladé babičky byly výsledkem velkorysé sociální politiky, jíž však lze připsat i jedno pozitivum- vysokou porodnost a populační explozi v letech 1974 a 1975.

Dnešní individualistický trend kapitalismu hlásající heslo - každý se musí starat sám o sebe – sociální výhody mladým rodinám i svobodným a rozvedeným matkám značně omezil, čímž velice nebezpečně přistřihl křidýlka porodnosti. Dokonce tím ohrozil existenci českého národa. Pro kapitalistický trend už pravděpodobně neznamená rodina základ státu. Kapitalismus dává přednost individualistickému workoholismu, při němž nezbývá čas na rodinný život. Smyslem života se stala práce, budování kariéry a peníze.

Současný tržně individualistický trend, který prosazuje zisk a agresivní sebeprosazování  jako hlavní společenskou hodnotu, změnil heslo - každý se musí starat se sám o sebe – v noční můru. Na jedné straně sice přináší i pozitivum - zodpovědnější přístup mladých lidí k rodičovství. Na druhé straně však vede k extrému - mladí lidé ze strachu, že neuživí své potomky, nechtějí základ rodinu vůbec.  Pokud se lidem podaří sehnat dobře placenou práci, aby mohli materiálně zabezpečit rodinu, nemají čas na své děti ani na rodinný život. Rodiče většinou tráví celé dny v práci a děti ve škole a pak v různých kroužcích. Doma s sejdou až večer. Každý má plnou hlavu svých problémů a nemá čas ani náladu povídat s dětmi, nebo poslouchat problémy svého partnera. Rodinná komunikace klesá na bod mrazu. Trend individualismu proniká i do rodinného života. Každý si zaleze do svého kouta a tam relaxuje po svém.

Rodinné krize se pak často projevují na dovolených. Ač se zdá, že by si rodiče a děti svůj nedostatek času na sebe mohli vynahradit právě o dovolené, kdy spolu tráví celé dny, stávají se právě společné dovolené hororem, způsobujícím ponorkovou nemoc. Nedokážou se dohodnout na žádném společném programu, každý chce dělat něco jiného a po svém, tak jak je zvyklý.  Ve stresující honbě za živobytím nemají čas jeden na druhého, a tak se vzájemně odcizují.

Rodina začíná ztrácet svou funkci bezpečného a pohodového přístavu, přestože by v dnešním agresivním světě měla tato její funkce naopak posilovat. Lidé však spolu nedokáží žít a komunikovat, každý se uzavírá sám do sebe. Individualistický trend, finanční náročnost na zabezpečení rodiny a sociální nejistoty vrazily rodině nůž do zad. Zvoní rodině hrana, nebo se ještě vzpamatuje?   

Článek vyšel na www.pritelkyne.cz