V poslední době, když se dívám z okna v naší ulici, vzpomenu si často na Povídky malostranské, v nichž Jan Neruda mistrně vykreslil kouzelnou atmosféru Ostruhové dnes Nerudovy ulice.Tu malebnou atmosféru však nevytvářely jen barokní a renesační skvosty architektury, ale především lidé. V každém klenotu architektury se skrývá duch jeho stavitele a obyvatele. A právě obyvatelé dodávali svým dennodenním životním rituálem Nerudovce tu jedinečnou atmosféru českého ducha. Bez nich by byla Ostruhová a později Nerudova ulice jen neživou výstavou klenotů architektury pod širým nebem.
O. Formánek
I když od dob Nerudova dětství změnily stavitelské klenoty své obyvatele i majitele, dýchal z nich na návštěvníky či jen procházející výletníky na hrad stále český duch historie i současnosti. Se svým dechem však vydržel pouze do 90. let minulého století. Rozdýchal dvě světové války i totalitu, ale neudýchal diktát komerčního turistického trendu. Z malebných českých hospůdek, kde se obyvatelé scházeli na pivo a kus řeči je vyhnali ceny pro turisty. České speciality jako buřty s cibulí či olomoucké tvarůžky nahradilo cizácké menu s luxusními cenami v několika jazycích. Domovní znamení, z nichž dýchala historie jejich slavných i neslavných obyvatel, zastínily nabubřelé reklamní cedule a s cizojazyčnými nápisy lákající movité turisty na broušené sklo a suvenýry. Když to oko vlastence vidí, zalszí a vzpomene si kolik úsilí stálo naše obrozence, aby Češi mohli na své krámky vyvěsit české nápisy. A dnes Češi díky komerci dobrovolně svobodně zakrývají české nápisy cizími.Mamon je všemocný diktátor, který ve své zaslepenosti ničí to nejcennější, co může stará Praha právě turistům nabídnout: historickou atmosféru českého ducha, kterou jinde ve světě nenajdou.
Díky komerci ztrácí Praha 1 svou českou tvář. Nerudovka je jen jedním případem z mnoha dalších ulic, které potkal stejný osud. I naše ulice dýchala duchem známých postaviček, kteří tu žili po generace. Rodiče, kteří spolu sedávali jako žáčci ve školních lavicích, se po letech setkávali ve stejné třídě na rodičovských schůzkách. Sousedé se potkávali na ulici i v obchodech, poklábosili o životě a novinkách. Typicky česká sousedská atmosféra naší ulice padla za oběť komerci. A tak se smutně dívám z okna na cizí ulici, v níž naproti místo známých sousedů vidím turisty, kteří si v hotelu v otevřených oknech suší spodní prádlo. Ve vedlejším domě se místo známých záclon, z nichž se šířilo teplo českého domova, roztahují chladné žaluzie budoucích luxusních bytů pro movité cizáky. Místo známých obchůdků a služeb, (samoobsluha, mandl, ovoce - zelenina, rybárna) vidím dvě restaurace, bar, luxusní občerstvení s předraženým zbožím, směnárnu. Nic pro obyvatele, vše pro turisty. I přes populistické výkřiky pánů radních z Prahy 1 nechceme mrtvé město, stále častěji vidím v naší ulici stěhovací vůz, či kontejner na vyhazování nepotřebných věcí při stěhování. A přestože páni radní ví, že mrtvé zóny znamenají ráj pro kriminální živly, které jsou spolehlivým odpuzovačem právě penězonosných turistů, mrtvých zón stále přibývá: ulice Revoluční, Národní, Staroměstské a Václavské náměstí, kde si už teď páni radní s kriminalitou neví rady.
V Praze 1 tak pomalu ale jistě vymírá jedinečný český duch. Teplo domovů a nahrazuje studený skanzen s vybaveností pro zlatonosné turisty: hotely, restaurace, noční podniky, bary, obchody se suvenýry, směnárny, a to stydlivě mlčím o následcích, které způsobují služby pro sexuální turisty. Komerční trend vše pro turisty dělá z Prahy 1 cizáckou lokalitu, z nichž utíkají i starousedlíci, kteří tu zprivatizovali byty a mohli tudíž na Praze 1 zůstat. Jenomže noční hluk rozjařených turistů, se pro mnohé stává noční můrou. I obchody zaměřené na turisty s předraženým zbožím dávají obyvatelům jednoznačně najevo, že s nimi se tu už nepočítá.
A tak lze vzdát hold několika statečným majitelům domů v naší ulici, kteří se nesnažili vypudit odstupným své nájemníky z domů, aby z něj udělali hotel či jinou atrakci pro turisty. Statečně tak společně se svými nájemníky, udržují skomírající pozůstatek českého ducha. A to i přesto, že si z nich stát regulovaným nájemným udělal sociální ústav. Přitom by stačilo poskytnout majitelům domů na každého nájemníka s regulovaným nájemným daňovou úlevu, aby se nájemník - starousedlík stal pro majitele domu žádoucím a nikoliv trpěným nájemníkem.
Snobská představa, že na Praze 1 vznikne luxusní čtvrť, protože zde budou bydlet jen movití lidé, se tváří v tvář životním podmínkám i běžné světové realitě hroutí. Milionář se nebude stěhovat tam, odkud utíkají kvůli špatným životním podmínkám i chudší obyvatelé. Proč by kupoval starý byt za několik milionů, do něhož musí investovat další statisíce na rekonstrukci, když se v této lokalitě kvůli hluku ani nevyspí? Proč by se stěhoval tam, kde je hluk prach a draho, když může mít za stejné peníze vilu s bazénem v čistém, tichém a krásném prostředí v okolí Prahy? Přesně tak je to zvykem i ve vyspělých západních zemích. Movití bydlí ve vilách s bazénem v okolí velkoměst, kde si odpočinou od velkoměstského hluku, prachu i stresu. Když už někdo investuje tolik milionů do bytu v centru, tak je určitě neinvestuje do bydlení, ale do podnikání, aby se mu vynaložené investice vrátily zpět. Kdo tedy koupí staré byty v centru od utíkající starousedlíků? Nabízí se dvě možnosti: podnikatelé nebo cizinci k podnikání, což přispěje opět k dalšímu umrtvení centra.
A tak když se dívám z okna do naší ulice, se smutkem si vzpomenu na slova písničky: My jsme pražáci vltavská krev, my Prahu nedáme radši ji zbouráme … Naše vymírající ulice, mi totiž jednoznačně dokazuje, že pražáci Prahu nejenom dali, ale dokonce ji zaprodali mamonu.
