Vždy mě dojme, jakou starost si někteří čtenáři dělají o můj soukromý život, tedy přesněji řečeno: zda mám, nebo nemám chlapa. Někteří mi doporučují, abych si sehnala chlapa, jiní tvrdí, že určitě mám chlapa a dokonce mladšího.
Jiří Akir Konarski
Zatímco pod mými články se objevují poznámky na výše uvedené téma, nevšimla jsem si, že by se pod články nějakého muže objevily poznámky na téma: má, nebo nemá ženskou či doporučení, aby si sehnal ženskou, že pak nebude mít potřebu psát takové či onaké články.
Kdyby se tato starost objevovala jen pod mými články, považovala bych ji za osobní péči a nijak bych se o tom nešířila. Jenomže podobné výkřiky jsou oblíbeným tématem bulvárů. Bulvární hulákání do éteru, která z našich celebrit právě nemá či shání chlapa, vytváří dojem jako by se nezadané celebrity nabízely v aukci.
A jelikož mediální masáž často určuje nejen módní kurs, ale stává se i odrazem společnosti, vytváří tak obraz ženy - slepice neschopné samostatné existence, přestože celebrity jsou zpravidla ženy emancipované a finančně soběstačné.
A jsme zase u diskriminace. Proč emancipované slepice, ať bez kuřat či s kuřaty, musí shánět za každou cenu do svého kurníku kohouta?
Protože žít bez chlapa, rovná se žít bez sexu. A jelikož současný IN trend pasoval sex na fenomén života, nelze bez něj žít. Jak obscénní, ponižující, degradující a diskriminační jsou tyto výkřiky vůči ženám. Nabídky typu ten či onen celebriťák shání ženskou se v tisku skoro nevyskytují. U nezadaného celebriťáka se setkáváme pouze s výzvou: je právě volný, dámy máte zájem?
Tyto rozdílné formulace svědčí nejenom o tom, že muž se bez ženy v pohodě obejde, ale také o tom, že ženy jako lovkyně buď shání chlapa, nebo jim je chlap jako kořist nabízen. V rámci emancipace se tak stává z muže lovce kořist a z kořisti lovkyně. Ovšem emancipace je propagována za cenu ponížení. Lovecké žezlo sice předala ženě, ale na druhé straně z ní udělala pipku neschopnou samostatného života.
Proč emancipovaným a finančně soběstačným ženám není v médiích přiznáno stejné právo na svobodu či samostatnou existenci? Proč se z nich stále dělají slepice, které mohou spokojeně kvokat, jen když uženou nějakého kohouta?
Je to snad strach z emancipace, který uměle udržuje v patriarchální společnosti v ženách dojem, že jsou pro ně muži nepostradatelní?
Je vidět, že trend emancipované slepice, která shání chlapa, neboli není schopná samostatné existence, se daří ženám úspěšně vnutit. Důkazem jsou i ženské časopisy s návody: jak sbalit chlapa, čím ho okouzlit, jak si ho udržet apod.
Bohužel v emancipované společnosti je stále zakořeněný sexistický předsudek, že smyslem života ženy je muž, který určuje její schopnosti, myšlení i konání. Žena není schopná samostatného myšlení, rozhodování ani života.
A tak není divu, že ženy, které si dovolí uvažovat vlastním mozkem a ještě své myšlenky veřejně publikovat, jsou faulovány poznámkami o nadřazenosti a nepostradatelnosti muže.Tedy pokud nepíší servilním způsobem lichotícím sexistickým hodnotám.
Cherchez la femme
Za vším hledej ženu, je tak v sexistické diskriminační logice otočeno naruby: za vším hledej muže. A tudíž i moje veřejně psací činnost spadla do kategorie: má, nebo nemá chlapa?
Tak na tohle dilema některých čtenářů odpovím zcela jednoznačně.
Na mé vyjadřovací schopnosti a samostatné uvažování nemá vliv fakt, jestli mám, nebo nemám chlapa. Pouze muži známí i neznámí jsou mojí věčnou inspirací, což je vidět i z tohoto článku.
