Jsme ovce, které všechno sežerou?

Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg považuje asi české občany za podařené pitomce, když obhajuje prodej Lobkovického paláce Němcům těmito výroky:

„Spolková republika Německo se bude o pražský barokní Lobkovický palác starat lépe než Česká republika, protože na to má více prostředků.“

„Je v zájmu obou stran dosáhnout nejen odpovídajícího řešení, ale také demonstrovat vynikající úroveň vzájemných vztahů a přispět k jejich dalšímu posílení.“

Zajisté posílíme vzájemné vztahy, když někomu prodáme kulturní klenot i s uměleckými díly, které stále stoupají na hodnotě, za cenu, kterou pan ministr svými tvrzeními už dopředu snižuje. Za to nás Němci budou přímo milovat.

O výši ceny za kulturní chráněnou památku, kterou nechce pan ministr zveřejnit řekl:

 „Nikdo neuveřejňuje nabídky, dokud není jednání uzavřeno. To bychom byli podaření pitomci.

„Odhadnout cenu takové nemovitosti je poněkud obtížný úkol, protože zájemců je zatraceně málo“. Památky jsou vždy přeceňovány, nikdy se nebere v úvahu, kolik stojí jejich údržba. „Udržovat barokní palác – věřte mi, mám určitou zkušenost – je poněkud náročné.“

Zprávy, které pronikly na veřejnost, že palác by měl být prodán za 670 miliónů korun označil Karel Schwarzenberg za fantas.

Proti ceně uvedené ve znaleckém posudku se postavilo i ministerstvo financí, protože ji považovalo za podhodnocenou vzhledem k jedinečnosti stavby a vzhledem k hodnotě uměleckých děl. Podhodnocená cena dokonce vyvolala podezření, že v ní nejsou zahrnuta umělecká díla. Ministerstvo zahraničí tak muselo nechat vypracovat nový posudek.

Součástí záměru prodat palác je koupě pozemku v Berlíně, kde by měl vyrůst nový český zastupitelský úřad, protože dosavadní prostory jsou nevyhovující, ročně jejich provoz stojí ročně deset miliónů korun.

U občana, který se neřídí emocemi ale rozumem, vyvolávají tyto zprávy spoustu otázek:

Proč Schwarzenberg tak usiluje o prodej paláce a obhajuje jeho prodej tak pochybnými až směšnými argumenty?

Nepřipravuje si pan ministr půdu, aby po prodeji mohl obhájit nízkou cenu, za kterou byl kulturní klenot prodán?

Proč vůbec prodávat kulturní památku, když zájemců je zatraceně málo, z toho je přeci jasné, že se na jejím prodeji prodělá?

Není tu úžasný prostor pro korupci?

Prodat levně Lobkovický palác a koupit draze pozemek v Berlíně?

A nejsou za podařené pitomce spíš občané, když Karel Schwarzenberg si myslí, že mu sežerou jeho absurdní obhajobu prodeje národní kulturní památky ?

Lobkovický palác

Barokní pražský palác na Malé Straně je i s Lobkovickou zahradou chráněnou  kulturní památkou ČR

Byl postaven po roce 1702 hrabětem Přehořovským z Kvasejovic.

Od roku  1753 přešel do vlastnictví rodiny Lobkoviců, kteří jej v roce1927 prodali státu.

Sídlily zde postupně různé instituce např.: Ministerstvo školství a národní osvěty, Památkový úřad, Slovanský ústav, Archeologický ústav, Orientální ústav, Masarykova akademie práce, čínské velvyslanectví.

Od roku 1974 je palác sídlem  západoněmeckého velvyslanectví a po sjednocení Německa německého velvyslanectví.

Nejčtenější články a nejvyšší karma:

Záchodová štětka do vagíny nepatří

Vem si mě, aneb jak slepice bojují kohouta

Máte pravdu pane prezidente