Když jsem slyšela ve zprávách několika televizí, že Anders Behring Breivik, který spáchal hrůzný teroristický čin v Norsku, se hlásí ke krajní pravici a zednářům, vzpomněla jsem si na knížku Černá kniha svobodných zednářů od Guida Granda.
Je až neuvěřitelné, jak zprávy i samotné výroky Breivika odpovídají ideologicky pasážím z této knihy.
Citace z knihy
"Politická" rituální vražda
„Pomsta a nenávist jsou zednářské ideologii nejen cizí, ba jsou s ní v přímém protikladu,“ čteme v Mezinárodním lexikonu svobodného zednářství. „Jediná odplata, kterou zednář může ve jménu pronásledovaných všech dob vykonat, spočívá v práci za nastolení mravního stavu…..“ „V učení stupňů je řeč o čistém duchovním boji, o vystupování za lidská práva … zobrazení oběti posledního chrámového velmistra ukazuje na povinnost neúnavně, i za cenu sebe obětování, pracovat duchovními zbraněmi za svobodu ducha.“
S tím nesouhlasí politolog Andrea Gössling v knize Svobodní zednáři – spiklenci proti světu nebo přátelé člověka?, když se odvolává na líčení "rituálu Kadoše" od francouzského zednáře Serge Hutina:„Tuto část rituálu nelze vykládat jinak než jako výzvu ke krvavé mstě. Zasvěcovaný rytíř Kadoš je nezastřeně vyzýván, aby se ″pomstil za nespravedlnost spáchanou na templářích monarchií a církví″. Na konci 18. a v 19. století, když francouzští zednáři zaujali ostře proticírkevní stanovisko, byl tento rituál bezpochyby také tak interpretován: jako příkaz pomstít se Vatikánu za likvidaci templářských ″bratří″. A dále píše:„Ačkoliv zednáři neustále namítají, že jakékoli plány na pomstu jsou se zednářským příkazem tolerance naprosto neslučitelné, rituál zde hovoří zcela jinou, nijak rituálně zastřenou řečí. Je pochopitelné, že takové rituály vyšších stupňů způsobují přívržencům svatojánského zednářství nevolnost.“
(Vysvětlivka – zednáři se prohlašují za přímé potomky templářů, kteří byli v roce 1307 zlikvidováni francouzským králem Filipem Sličným za přispění papeže).
Nevolnost a čiré zděšení způsobuje v této souvislosti řada politických vražd, které bych neváhal označit za ″politické″ rituální vraždy, ve státní sféře, jež už nemohla dopadnou hůř. Také zde odcházelo k tajuplným vraždám, k zabitím maskovaných jako sebevražda, a to vše v souvislosti se zednářskou lóží Propaganda Due (P2).
″Politická aféra" Propaganda Due (P2), která vyústila do státního teroru
Jedna z největších ″státních afér″ s ″tajnými spolky″, se odehrála přímo v srdci Evropy, v Itálii. Máme na mysli skandál okolo zednářské lóže
Propaganda Due, zkráceně lóže P2! V něm se sešlo všechno dohromady: tajná politika, konspirativní lobby, vnitropolitická katastrofa, pučistické aktivity, skryté teroristické útoky, pravicově radikální podzemí, stínová vláda. Projevilo se zde vše, co svobodní zednáři veřejně vždy odmítají a popírají, tedy aktivní politická činnost v nejčistší podobě, a to převážně v podobě tajné politiky, jež vyústila do státního teroru.
Pak následuje několik stránek s konkrétními jmény členů, kteří řídili lóži a jejich zločiny včetně propojení této lóže s CIA, mafií, Vatikánem a její spolupráce s předními státníky USA i Evropy před i po II. světové válce. olitické vraždy se postupně rozšířily v teroristické akce, při nich umírali nevinní lidé.
Jak vznikl terorismus na zakázku státních orgánů
V kapitole Svobodní zednáři, smrt a teror se píše:
Vedle Vatikánu, mafie, reakčních hospodářských kruhů, částí armády, justičního aparátu a státních pořádkových sil se objevují též ″aktéři´a pomocníci, kteří, přicházejí z komplexní antikomunistické pravice,″ píše publicistka Regine Igelová v knize Léta teroru – Temná stránka CIA v Itálii.
„Svobodným zednářem byl již někdejší náčelník CIA Allan Dullex, který byl u vesla v letech 1953 – až 1961. Za jeho vedení byla mezinárodní zednářská síť v padesátých letech přehodnocena jako bašta antikomunismu“ (Igelová).
Vůdce zednářské lóže P2Licio Gelli byl již v roce 1970 zapleten do tajemného pokusu o státní převrat. Odpovědnost nesla fašistická Fronte Nazionale, která chtěla nastolit nový politický pořádek s efektivním a autoritářským státem. Státní převrat mel proběhnout v noci ze 7. na 8. prosince 1970. Jeho součástí měla být i likvidace levicových a komunistických politiků. Ale pokud o puč selhal. Neznámí ″nadřízení″ požadovali okamžité přerušení a smazání všech stop. Později tak vešlo ve známost, že tajná služba byla o všech akcích Fronte Nazionale informována a nic nepodnikla.
Nakonec se muselo před soudem zodpovídat 145 účastníků puče z obvinění z velezrady. Ale soud nejvyšší instance všechny obžalované osvobodil!
Pravda začala pomalu prosakovat teprve počátkem devadesátých let: tehdejší ředitel CIA William Casey potvrdil, že pokus o puč podnikla CIA na pokyn amerického prezidenta Richarda Nixona! Měla to být jen výstraha, zastrašení, s cílem blokovat novou středolevou vládu a udržet komunisty mimo vládu.
Podle dřívějších zpráv by Breivik rád obhajoval své krajně pravicové názory a motivy ke krvavým atentátům před zraky veřejnosti.
Italové měli volit pravici a v žádném případě ne levici i po tomto neúspěšném pokus o převrat z roku 1970! Jen během italských parlamentních voleb roku 1972 podpořila CIA kampaně antikomunistických kandidátů a stran deseti milióny dolarů. Vláda křesťanskodemokratické strany musela zůstat zachována, neboť Itálie v srdci Evropy nikdy nesměla padnout do rukou komunistů.
Na tom se shodli i předsedové vlád a ministři zahraničí a hospodářství sedmi nejvyspělejších průmyslových států….
Nebezpečí vítězství komunistů však přetrvávalo, neboť v žádné jiné západoevropské zemi nezískala komunistická strana třetinu hlasů všech voličů. Volební vítězství levice by mohlo narušit ″rovnováhu sil″ mezi Východem a Západem, mezi NATO a Varšavskou smlouvou ve vojensky strategickém Středomoří ve prospěch Východního blogu.
A tomu se mělo, ba přímo muselo zabránit všemi, ale opravdu všemi prostředky. Také pomocí ″covert actions″, nezákonných metod tajných služeb a jiných sil, a ″agentů provokatérů″. Tak se vyvinul ″terorismus na zakázku státních orgánů, krvavé bombové atentáty kryté agenty tajných služeb, spojenectví státních institucí se zločineckými bandami, vytváření falešných stop, předvádění a předkládání falešných svědků, posudků a doznání, obcházení parlamentu, porušování státní suverenity a nedodržování právních pravidel hry ve státě″. (Igelová)
Breivik uvedl, že čin musel vykonat, aby Norsko a západní Evropu před nadvládou kulturního marxismu a islámu. Zabíjením chtěl vyslat „ostrý signál“ jako varování před těmito hrozbami.
Propaganda Due (P2) a mezinárodní propojení Tajných služeb
Zednářská lóže tak chtěla připravit státní převrat, resp. jako následek přehnaného strachu z komunistů vyřadit ″levicové hnutí″ a udělat vše pro to, aby ″demokratický systém dál nebujel″, čili odstranit demokratické struktury. Někdejší člen P2 Ermin Gildo Benedetto tvrdil, již v polovině sedmdesátých let: „ Jsem přesvědčený, že ústavní strukturu je nutno změnit, aby se parlamentní republika Itálie změnila na prezidentskou republiku“ – tedy odstranit ústavu země. Proto stála ″reakční stínová vláda v pohotovosti″, aby v případě, že by komunisté vyhráli italské parlamentní volby, provedla puč a převzala moc.
Vešlo rovněž ve známost, že zednářská lóže P2 financovala také zbraně a tréninkové tábory pro organizace okolo vůdce pravicově extrémistických teroristů Stefana Delle Chiaie, jenž navíc udržoval kontakty s italskými neofašisty z MSI….
Tyto pravicové teroristické organizace se nejen míchaly do mezinárodního obchodu se zbraněmi, ale nesly také odpovědnost za četné teroristické akce, které pak byly připsány levicovým extrémistům.
Tento pečlivě připravený plán pod názvem Strategie napětí, jenž v hlavních rysech říkal, že vlastní atentáty budou připisovány jiným, aby se vytvářelo emocionální napětí, které nakonec vyústí v pocit strachu, byl nalezen roku 1981 při domovní prohlídce velkého mistra Gelliho.
Plán byl rozpracováním operace Gladio. Ta představovala tajnou teroristickou síť, zvanou též ″síť mlčení″ anebo ″Stay behind structure″, jež byla podřízena Nato……..
Od počátku padesátých let měly téměř všechny státy NATO, takové ″tajné armády″, takové tajné vojenské antikomunistické organizace, takzvané ″útvary Gladio″, prohlásil v roce 1990 italský ministerský předseda Giulio Andreotti …..
Gladio operovalo jak kryté pododdělení italské vojenské tajné služby. Jeho úkolem bylo plánovat a provádět sabotážní a teroristické akty, výcvik pro partyzánský způsob boje, zakládání skladů zbraní a munice. Gladiu se tak klade za vinu celá řada teroristických aktů v Evropě posledních desetiletí.
Ale jednotky Gladia byly ještě něčím víc a to operativní paží P2, a tedy i skrytých nositelů politických rozhodnutí.
Ve spolupráci se CIA a italskými tajnými službami a s reakčními a fašistickými kruhy se mělo zasahovat do politického vývoje státu, obyvatelstvo se mělo strachem z levicového extrémismu přimět, aby hlasovalo pro pravici nebo pro fašisty, jen aby se zabránilo převzetí Itálie komunisty. Podle dokumentace CIA, zajištěné roku 1984 v Římě, najalo zastoupení CIA v Itálii pro teroristické skupiny cca 2000 mužů, kteří měli házet bomby a provádět atentáty.
Obhájce střelce Breivika Geir Lippestad uvedl, že se rozhodl pro násilí, protože neviděl jinou možnost, jak v politice prosadit své názory a dosáhnout změny ve společnosti.
Teroristické útoky spáchané pravicovými extrémisty
28.5.1974 Bombový útok V Brekcii – viník pravicový extrémista Ermando Budzi, zavražděn ve vězení, aby nemohl mluvit dvěma pravicovými extrémisty
4.8.1974 Exploze bomby v expresu Italicus na spoji Řím – Mnichov
12 lidí zemřelo 105 zraněno. 2 neofašističtí atentátníci odsouzeni,ale pak osvobozeni.
2.8.1980 Ničivý bombový útok na nádraží v Bologni
80 lidí zemřelo
1984 vybuchla bomba ve vlaku 904
16 mrtvých a 198 zraněných
Další útoky byly spáchány na železničních spojích v severní Itálii
Zda tyto tajné armády v nových nebo podobných strukturách stále ještě existují, nelze s definitivní platností rozhodnout.
Breivik svým činem chtěl vyslat "ostrý" varovný signál a dodal, že v zemi působí ještě dvě buňky organizace, k níž patřil.
Zda existují tyto armády se veřejnost dozví jen těžko, ale že existují tajné spolky, v níž přežívá teroristická politická ideologie těchto armád, což dokazuje smýšlení i teroristický čin Brevika.
Tento fakt také dokazuje, že občané jsou loutky v rukou mocných politických struktur, které neváhají v rámci politického boje obětovat jejich životy a že hrozbou pro ně nejsou jen teroristické útoky náboženských fanatiků ale i politických fanatiků.
Zdroje:
http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/smrt-za-smrt-norove-debatuji-o-trestu-pro-zabijaka_207814.html
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/240004-chtel-jsem-vyslat-ostry-signal-rekl-breivik-pred-soudem.html
Nejčtenější články a nejvyšší karma:
Záchodová štětka do vagíny nepatří
Vem si mě, aneb jak slepice bojují kohouta
Máte pravdu pane prezidente
