Když se na blogu objevily články (včetně mého Přemluvili jste bábu i dědu……), které na základě rozborů voleb odborníky, si dovolily ″dávat rady″ mladým, strhlo se krupobití reakcí typických pro mladickou odmítavost rady starších a nejen v diskuzích, ale i v článcích. Ruku v ruce šel s těmito reakcemi i bojový duch nesoucí na své válečné vlajce předsudek, že ti staří, kteří poukazují na nezkušenost mládí, nemají rádi mladé a považují je za hlupáky.
O. Formánek
Jenomže on svět není černobílý a ne každý, kdo někomu radí, či ho upozorňuje na nějakou chybu, to dělá proto, aby ukázal, že on je chytřejší. Ve většině případů ti starší bývají rodiče či prarodiče, kteří roztahují svá rodičovská křídla a nejen nad svými dětmi, protože se jim snaží pomoci vyvarovat se chyb. Ano, my rodiče jsme už takoví, že se snažíme chránit své potomstvo, před chybami mládí, při nichž jsme si sami za našich mladých let nabili hubu. Ano, zdá se to neuvěřitelné, ale i my jsme byli mladí, plni ideálů a žili v přesvědčení, že všechno známe líp, než ti staří, kteří nechápou naši dobu a jsou plni zbytečného strachu.
Pro mládí je typická nezkušenost, díky níž nepochybuje o své jedinečnosti a pokrokovosti, s níž ″změní svět″. V této iluzi žilo naše mládí, mládí našich babiček i prababiček. I v dobách, kdy na výchovu měla stěžejní vliv církev a děti byly vychovávány v úctě ke starším dokonce tak, že musely rodičům vykat, si mládí myslelo své a vždycky se našli nějací rebelové, kteří dali najevo svůj nesouhlas s radou starších.
Mladé výhonky vzpurně odmítají poučování starších, jelikož oni ničemu nerozumí, protože dneska je všechno jinak. Jenomže není, existují určité zákonitosti, jimiž prochází jednotlivé fáze života člověka už po staletí. Tak to prostě bylo, je a bude ještě nějaké to století, pokud do vývoje člověka nezasáhne vědecký pokrok, něčím, čím by změnil zákon přírody.
Dnes jsou iluze mládí stejné jako před sto lety. Tak jako se otáčí země, tak stále točí kolotoč zákonitosti mládí a stáří. Stejně jako se ve své podstatě nemění homo sapiens, nemění se ani vlastnosti typické pro jeho fáze vývoje: dětství, mladí, zralý věk, stáří.
A tak, jak jsme my mladí a mnoho mladých generací před námi, procházeli životem a čím více jsme sbírali rány zkušeností, tím více jsme vzpomínali na ty ″otravně nemožné″ rady rodičů či prarodičů. A ne že bychom si nenechali v některých případech poradit, ale někdy jsme měli svou hlavu a museli jsme si tu hubu nabít sami.
Ano mládeži, i my jsme si stejně jako vy říkali: „Tohleto já svým dětem nikdy dělat nebudu, nikdy se jich nebudu ptát až jim bude –náct, kam jdou, kdy přijdou, s kým jdou, říkali jsme to proto, že neznali rodičovský strach. Samozřejmě, že jsme se ptali a ptáme.
Až vy poznáte rodičovský strach, pochopíte, že výše uvedené dotazy nejsou projevem nedůvěry a budete se ptát taky, i když budou už dospělí a rozumní. To je neúprosný zákon přírody, který se nezmění a vy jako milující rodiče nebudete jiní než my. Jen rodiče, jimž na jejich dětech nezáleží se neptají.
My staří víme, že vy mladí si musíte v něčem tu hubu nabít sami stejně jako my, ale strach o vás nám prostě nedá, abychom vás nevarovali. Především před falší a zradou těch, kteří vás chtějí využívat ku prospěchu svému. Ať už jsou to svině převlečené za kamaráda/dku nebo skupiny lidí. Chceme vás uchránit, před zklamáním i útrapami, jimiž jsme prošli my.
Není všechno zlato, co se třpytí a za naším pro vás zbytečném a nelichotivém poradenství se skrývá opravdová láska na rozdíl od lidí, kteří se vám snaží vlichotit do přízně hlásáním obdivu či lásky k mladým. Většinou se jedná o falešné lichotky, za nimiž se skrývá komplex ze stáří a potřebu si dokázat, že je mladí berou a nehází je ještě do ″šrotu″.
My milující rodiče si raději předplatíme šrotovné, než bychom se vzdali šance vás chránit, abyste si nenaběhli na ránu. Oni nás totiž ty vaše rány bolí víc než vás. Ale to pochopíte, až budete sami rodiče. Poznáte, proč jsou tak se svými radami dotěrní. (Ovšem nutno podotknout, že ne každý rodič, patří do kategorie normálně milujících rodičů, na něž se vztahují přirozené zákony rodičovského chování a jejichž sebrané životní zkušenosti a city tady prezentuji).
A ještě jsme tak hnusně dotěrní, že se snažíme radit nejenom svým vlastním dětem. Tak prosím vás vydržte ty naše stařecké rady, my je prostě musíme říct, abychom udělali vše, co je v našich silách a mohli se utěšovat nadějí, že vám ty naše rady snad někdy pomohou. Ta naše hnusná věta: „Já jsem ti to říkal/a, není vytahování se s naší zkušeností, ale naše slabá náplast na naši bolest za vaše rány, tedy že jsme udělali, co jsme mohli, abychom vás ochránili.
My vás opravdu nemáme za hlupáky, vždyť i my přijímáme některé vaše rady, protože některé novinky neznáme, či je nechápeme a vy si s nimi víte rady líp. Vaše rada někdy zní: „Neřeš to,“ někdy si dáme říct, jindy nám strach nedovolí pustit to z hlavy.
Vždyť jste našimi učiteli ve zvládání mobilů a počítačů. Hlupáky pro nás rozhodně nejste, jen prostě některé zkušenosti ještě nemáte a tak neodhlédnete tam, kam dohlédne my, a proto vás chceme chránit. A vy naopak nám předáváte své zkušenost a znalosti v technickém oboru, kde my nedohlédneme tam kam vy.
Hlupák je totiž jiná kategorie, jak sami někteří čtenáři v diskuzi trefně diagnostikovali - mladý hlupák zůstane starým hlupákem, jelikož se v životě nepoučí ničím a od nikoho. Jedná se o kategorii sebestředných ješitných egoistů, kteří ze všech svých přešlapů a chyb viní všechny okolo, protože oni/y jsou přeci neomylnými supermany/kami.
Já vím, že moje rady o tom, že není všechno zlato, co se třpytí, či že jste stejní, jako jsme byli my, odmítnete, ale já jsem vám to prostě musela říct. A i přesto vaše odmítání vám popřeju, aby vás životní zkušenosti moc nebolely.
P.S.
Když jsem v článku ″Přemluvili jste bábu i dědu, aneb žádná změna se nekoná″ napsala, že podle politologů prvovoliči a mladí lidé volí především podle in trendů, aniž by znali programy stran a tudíž netuší, jaký si na sebe ušili bič a že se jim nebude líbit, až budou muset platit např. školné, strhla se lavina reakcí, že z mladých dělají pitomce, že oni ví, co si zvolili.
Vážně to ví?
Na Facebooku se bouří studenti proti školnému
http://www.novinky.cz/domaci/202440-na-facebooku-se-bouri-studenti-proti-skolnemu.html
A já s nimi souhlasím, ale otázka zní, dá se s tím ještě něco dělat?
Snad tento dodatek bude pro vás důkazem, že ty naše rady nejsou out.
Nejčtenější články a nejvyšší karma:
Záchodová štětka do vagíny nepatří
Vem si mě, aneb jak slepice bojují kohouta
