Agresivita dětí

Běžnou součástí zpravodajství, které už skoro nikoho nepřekvapí, se stávají zprávy o zvyšující se agresivitě dětí. Dětské násilí začíná šikanou, pokračuje hromadnými domluvenými bitkami a bohužel někdy konči i hromadnou popravou / spolužák se střelnou zbraní si jde vyřídit účty s žáky, kteří ho šikanovali/.

O. Formánek

Šikana mládne

Zvýšená dětská agresivita se projevuje šikanou už ve školkách. Dětské škádlení či posměšky už dávno ztratily svou nevinnost a mění se na základních, učňovských středních i na kolejích vysokých škol v praktiky akčního krváku a dokonce i hyenismu, kdy spolužáci okrádají své postižené spolužáky.

Každé třetí dítě se stalo obětí fyzického teroru, /facky, rány pěstí kopance/ a každé sedmé dítě obětí psychické šikany. Z těchto čísel jasně vyplývá, že násilí se stává běžnou normou chování žáků a děti ho přijímají jako nutné zlo. Tudíž si nestěžují pedagogům a co je mnohem horší ani rodičům. Často až tragické následky šikany- znásilnění, sebevražda upozorní rodiče i pedagogy na oběť šikany.

Proč si děti nestěžují?

Bojí se pomsty, čili ještě horší šikany. Kdyby měly důvěru, že učitelé dokáží zabránit další šikaně, jistě by se nenechaly zbytečně terorizovat spolužáky. Jenomže učitelé si s šikanou nevědí rady a někdy se dokonce stávají sami obětí šikany. A když si s šikanou nevědí rady oborníci - pedagogové, jak si s ní mají poradit děti?

Děti jsou bezmocné, aneb za tyranii na školách mohou dospělí

Zvýšená agresivita dětí je špatným vysvědčením nejen pro rodiče, učitele, ale i pro dnešní společenskou morálku, jejíž normy určují zase dospělí.

Každý mentálně nezaostalý člověk moc dobře ví, i podle svých zkušeností z dětství, že děti se nevychovávají jen příkazy a zákazy, ale především příklady. Svými hrami napodobují dospělé. Děvčata si hrají s panenkami na maminky, chlapci s auty, počítači apod. se připravují na dospělou roli muže, otce, živitele rodiny. Příkazy či zákazy, které jim mají stanovit pravidla slušného ohleduplného chování, nefungují, když děti vidí, že sami rodiče a ostatní lidé se jimi neřídí. Děti především kopírují to, co vidí kolem sebe.

A co vidí?

Místo férového sportu, který se v civilizované společnosti považuje za kultivované vybíjení agresivity, vidí krvavé bitky, v nichž je brutalita oficiálně uznávaná jako je box,nebo dokonce sadistická lahůdka Free way,kde neplatí skoro žádná pravidla a dva borci se v ringu řežou hlava nehlava tak dlouho, dokud jednoho z nich neodnesou.A násilí se stává běžnou součástí i nejmasovějších sportů jako je hokej, kde bitky mezi hokejisty jsou divácky žádanou agresivní zábavou. Místo nadšených příznivců fotbalu vidí agresivní fotbalové fanoušky, kteří si domlouvají bitky, při nichž teče krev.

Projevy společenské agresivity jim zprostředkovává největší a nejrozšířenější informační zdroj – televize. Sportovní násilí doplní zprávy o brutálních vraždách, okrádání postižených, a akční filmové krváky, jejichž pohádkovými předchůdci jsou různé animované filmy např. Želvy Ninja.

Dětský pohled na svět tak ovládá televize, která je pro rodiče tou nejpohodlnější cestou, jak své potomky zabavit. Odloženému potomkovi u televize, tak nikdo neurčuje hranice slušného chování, nevysvětluje rozdíl mezi filmovou fikcí a skutečností. Dítěti pak nedochází, že i kopanec do břicha může druhého zabít, a že všechny ty smrtelné rány může přežít jen akční hrdina, protože ve skutečnosti jsou jen fingované.

Můžeme se pak divit:

že školní šikana připomíná akční kopance, rány pěstí apod.?

že žáci si domlouvají bitky po vzoru fotbalových fanoušků?

že žáci se dopouští hyenismu a okrádají postižené spolužáky, kteří se nemohu bránit?

Ne, divit se nemůže, protože je to přirozený důsledek nezájmu a nevšímavostí rodičů, kteří mají v první řadě svému potomkovi vysvětlit hranice, za něž nelze zajít. Místo vysvětlování je však raději zásobují bojovými počítačovými hrami, kde nevinná dítka cynicky masakrují nepřítele. A vrcholem degradace lidských pozitivních hodnot jsou hry, které vytváří pozitivní vztah k zápornému hrdinovi. Krvavý akční masakr v počítačové hře se jako dětská zábava stává pro rodiče zárukou klidu. Od dítěte je pokoj na celé odpoledne.

Cosi vychováme to máme

Po televizní i počítačové agresivní masáži, dítě pak vnímá násilí jako běžnou normu lidského chování. A když mu jako perličku přidáme záběry zdrogovaných tanečníků z povolené technoparty, má o příkladné zábavě jasno. Drogy, agresivita, poškozování vlastního zdraví, nulová hygiena - to je ten pravý a dokonce povolený odvaz. Šikanu pak vnímá jako běžnou součást dnešního  agresivního světa.

Za zvýšenou agresivitu dětí může nejenom nezájem a nevšímavost rodičů, ale i přímo špatně cílená výchova.

Rodiče věnující se kariéře, jsou pro dítě nejenom vzorovým příkladem ostrých sobeckých loktů, ale často jim také do hlavy vtloukají, že bez tvrdého a bezohledného sebeprosazování se to nikam nedotáhnou. Díky svému pracovnímu zaujetí, tak nemají na děti čas a ukazují jim jen svou tvrdou a bezohlednou tvář. Citově frustrovaní potomci, pak vidí smysl života v mamonu a zároveň si uvědomují moc peněz, což jim dodává pocit nadvlády, povýšenosti a arogance.

Můžeme se pak divit, že z děti z bohatých rodin se mění v citové cyniky, kteří z nudy šikanují své chudší spolužáky?

Ano, šikana není výsadou výrostků z asociálních a chudých rodin, ale naopak zábavou materiálně dobře zabezpečených cyniků. Mnohdy bývá příčinou šikany právě citová frustrace, kdy citově strádající potomci, chtějí nějakým šokem prorazit nevšímavost rodičů, které zajímá jen jejich kariéra a mamon.

Proč materiálně rozmazlené dětičky si svou nudu či citovou frustraci vybíjí na nevinných postižených spolužácích?

Svůj nesporný díl viny nese i společenská morálka, která dává konkurenčním bojem agresivitě zelenou. Trend tvrdého bezohledného sebeprosazování se a honby za mamonem propaguje agresivitu jako pozitivní jev, bez něhož nelze dosáhnout dobrého výsledku. Hodnoty mužského soutěživého světa, tak mění hodnotový lidský žebříček naruby: slušnost, poctivost, ohleduplnost se nevyplácí: rodina a dobré vztahy jsou brzdou agresivního komerčního světa.

Moc peněz rozhoduje o všem.Hlavně o přežití v agresivním konzumním světě. Ano testosteronový hodnotový žebříček, který má na svědomí sobeckou agresivní soutěživost nás vrací zpět k zákonům džungle: jen silnější přežije. A co je ještě horší, že toto primitivní a nehumánní negativum preferuje jako pozitivní jev civilizované společnosti. Výsledkem je davová agresivní psychóza. Agresivita tak pomalu přestává šokovat a stává se běžnou normou lidského chování.

Za agresivitu dětí mohou dospělí

Rodiče i pedagogové, jejichž nevšímavosti a neschopnost řešit  šikanu je do nebe volající a samozřejmě agresivní společenská morálka jsou hlavními viníky zvýšené dětské agresivity.

Přitom šikanu by šlo řešit jednoduše: dozorem pedagogů o přestávkách. Ovšem, zde zase rozhodují peníze: je málo pedagogů a navíc zkušených pedagogů, kteří by měli u žáků respekt - nejsou na ně peníze.

Moc peněz propagující agresivní soutěživost nás jednou všechny pohltí:

Pokud si nepřipustíme, že dobrých výsledků lze dosáhnout i spoluprací, ohleduplností a slušností.

Pokud budeme pasivně přihlížet k bujení agresivity ve společnosti.

Pokud zlo agresivity neodsoudíme a budeme jej přijímat jako nutné zlo komerčního světa.

Především my ženy - matky bychom neměly tolerovat cynickou dravost, s níž se naše děti vzájemně zraňují či dokonce zabíjejí.

Článek vyšel na: www.pritelkyne.cz