Adventní věnec ze šišek je nezničitelný

Anička milovala vánoční tradice. I letos se těšila, až si se sváteční náladou zapálí první svíci na adventním věnci. Vždycky jí mrzelo, že jehličí na věnci usychá a věnec tak ztrácí na kráse. Taky se bála, aby od hořících svíček suché jehličí nechytlo. Podkládala raději svíčky alobalem.

O. Formánek

Problém se snažila vyřešit tím, že si začala věnec dělat sama a kupovala si na něj větvě z jehličnanů, které vydrží déle než smrkové. Ovšem i tak věnec svěží až do čtvrté adventní neděle nevydržel, a tak uklízela opadající jehličí a hyzdila věnec ještě alobalem.

Letos konečně našla řešení. Narazila v obchodě na adventní věnec ze šišek. „Paráda,“ zaradovala se. Žádné usychající jehličí, ještě si ho přizdobím, svíčky, bodce i ozdobičky mám, usmívala se v duchu, když vybírala věnec. A má ještě další bonus, dá se použít víckrát a pokaždé ho můžu nazdobit jinak, libovala si cestou domů.

A náladu ji ještě zlepšil fakt, že letos vyšla adventní neděle na 30. listopadu, kdy její muž slaví narozeniny. Užijeme si první adventní neděli dvojnásob slavnostně. Vlastně to bude taková předpremiéra k Ježíškovi, těšila se v duchu.

Jelikož žádné narozeniny se u nich neobešly bez jejího třípatrového dortu, naplánovala si, že dort upeče v pátek a v sobotu si navaří a poklidí, aby si neděli užila v pohodě.

V pátek odpoledne si připravila těsto na všechny tři patra a dala péct první dvě, která se vešla na jeden plech. Třetí patro přikryla alobalem, a protože se těšila na zdobení věnce, rozhodla se, že než se první várka dortu upeče, nazdobí si ho. Přinesla si věnec i ozdoby do kuchyně. No jo, ale na co si ho dám, abych neušpinila stůl, uvažovala a rozhlížela se po kuchyni. Při pohledu na plech s dortem připravený na pečení měla jasno. Pustila si vánoční koledy a za příjemné vůně z trouby si s úsměvem na duši užívala zdobení.

Když se za tři čtvrtě hodiny šla podívat, jestli první várka dortu je už hotová, zrovna přišel manžel z práce. „No né, tady to voní a k tomu nám hrajou koledy,“ řekl s pohodovým úsměvem, když vešel do kuchyně a díval se na Aničku, jak špejlí ověřuje, zda jsou první dvě patra dortu již upečená.  

Vánoční voňavou náladu, však přerušilo zvonění telefonu.

„To je pro tebe,“ řekl manžel, zrovna když Anička vzala do ruky alobal z čekajícího patra na pečení.

Vzala telefon, alobal požila na nejbližší plech a šla vedle do pokoje, protože v kuchyni vyhrávaly koledy.

„Dej prosím tě ten plech do trouby,“ zavolala ještě na muže.

„Který?“ zeptal se.

„Ten co je přikrytý alobalem,“ odpověděla mu, protože si neuvědomila, že z něj alobal už sundala.

Za pár minut se vrátila do kuchyně. Koukala překvapeně, že dort připravený na pečení leží stále na lince. V  tom ucítila podivnou vůni z trouby. Podívala se na stůl. „Jééé!“ vykřikla a vrhla se k troubě. Vyndala z trouby adventní věnec a odkryla alobal.

S úlevou si vydechla. Věnec se naštěstí pekl jen pár minut, takže přežil pobyt ve 170 stupních Celsia bez újmy. Nechala troubu chvíli vyvětrat a dala tam ten správný plech.

Honza v kuchyni nebyl, ani mu to neřekla. Byla to vlastně její chyba, ona ho špatně navigovala. Neuvědomila si, že muž je zaměřený na cíl. A pokud má jako cíl určen plech s alobalem, nezkoumá, co je pod ním a jedná. 

O původu adventního věnce a kalendáře více zde: 

http://formankova.blog.idnes.cz/c/17120/Adventni-venec-prinasi-svetlo-nekdy-i-pozar.html

Články o vánočních tradicích zde:

http://formankova.blog.idnes.cz/r/7792/Vanoce.html

Nejčtenější články a nejvyšší karma:

Záchodová štětka do vagíny nepatří

http://formankova.blog.idnes.cz/c/35716/Zachodova-stetka-do-vaginy-nepatri.html

Vem si mě, aneb jak slepice bojují kohouta

 http://formankova.blog.idnes.cz/c/12270/Vem-si-me-aneb-jak-slepice-bojuji-kohouta.html#t2