Houbařská sezóna ve skutečnosti neexistuje. Houby rostou celý rok a správný houbař, s deštníkem, žebříkem, perořízkem, svůj košík naplní, i když je venku mlha, mráz nebo tak jako o volbách.
Dnes už si nevzpomenu, jak se jmenoval ten muž, který ukoval Miloše Zemana prezidentem. Je mrtvý. Proslavil se tím, že stál za vším, všemu se vysmál a jeho široký úsměv v široké tváři nedával věřit, že by byl někdy mohl mít zlý úmysl. Když se ukázalo, že je vlastně zločinec, Miloš Zeman ho zavrhnul a on potom založil stranu, která zemřela spolu s ním.
Potom byl Miloš Zeman ještě dlouho prezidentem, který se vysmíval všem a všemu, na čem mu možná kdy záleželo. Jakoby hrál piškvorky se stejně dětinským Václavem Klausem o to, kdo je větší pako.
Vážil jsem si jich obou, Miloše Zemana i Václava Klause. Kdysi.
Miloše Zemana pro jeho břitkou inteligenci, neotřelou a prudkou reakci na cokoli, sečtělost, byť někdy utopenou v představivosti.
Václava Klause pro jeho uhlazený styl, zakrývající povrchní nadřazenost, se kterou odrážel i zcela racionální argumenty.
Je lehké zapomenout na mrtvé muže, kteří nic dobrého neudělali. Dívat se ale na muže, kteří umírají a netuší, zda jsou dobří, a přitom jsou jen zoufalí... to je zlé. Jako v lese, když posbíráte divné houby. Uvaříte guláš a ten je potom hnusný, je nejedlý, a je po něm v lepším případě jenom průjem...
