Nenašel jsem zatím lepší české slovo pro internet. Je tam vše. Staré noviny, stroje nacházející se v různém stadiu rozkladu a funkčnosti, hodnotné zapomenuté cennosti, ale i hračky, se kterými si už nikdo nehraje. Vedle pornografického materiálu nezpochybnitelné hodnoty, nachází se zde taktéž množství důvěrných informací, jejichž cenu si lidé neuvědomují. A to vše se nachází na jednom místě, tam, kde se malý čtverhranný konektor zasunuje do zdířky.
Byly doby, kdy jsem prahnul po tom mít spojení se smetištěm co nejlepší. Abych všechny odpadky, které se tam nacházejí měl na dosah. Jak čas plynul, začalo mi to být jedno, protože hodnota smetiště není v tom, že tam jde najít všechno, ale je přímo úměrná odhodlání či schopnosti se v něm přehrabovat. Věta, že všechno je na internetu, má asi tak stejný obsah jako tvrzení, že houby najdete v lese. Naštěstí jsem houby jako dítko sbíral s dědou, takže poznám růžovku od prašivky. Jak se ale zorientovat na internetu, když v hodinách angličtiny člověk lelkoval?
A co vůbec lidé čekají od internetu, proč po něm tolik prahnou, když se často sotva vyznají ve vlastním městě? Proč touží po cizích odpadcích, když denně sami tvoří hektorlitry odpadu stejné hodnoty? Nu co, zřejmě je pudí odvěká lidská potřeba komunikovat. A také další vlastnost, zvědavost. A naivita. Naivita, že když "tam je všechno", najdou tam i odpovědi na svoje otázky. Chyba lávky.
Učil jsem se hledat dlouho a nemyslím, že to umím dobře. Všechno mi dlouho trvá a než se zorientuji, bývají už druzí rozhodnutí. Proč si zvětšovat množství potenciálních odpovědí, a tím se uvádět do větších rozpaků, když odpověď obvykle bývá ta z těch jednodušších? Internet je sice skvělý, ale z hledska techniky je to pouhá změť drátů a přepínačů vedoucích elektrické impulzy. Hodnota tohoto stroje se nachází jinde. Je v člověku. V jednom každém, který má tu potřebu se účastnit.
Znal jsem jednoho, který internet zálohoval. Byl dostatečně šílený, aby neustále posiloval svoje spojení se smetištěm a násobil svoje vlastní úložné kapacity, do nichž ukládal všechen možný odpad. Získané cennosti rovněž vypaloval najdříve na CD a později na DVD a popisoval fixem. Dalo se u něj nalézt veškerenstvo možných starých verzí všech možných i nemožných programů, které jejich autoři už nepovažovali za dostatečně hodné k tomu, aby je člověk naisntaloval. Svoje malé smetiště schraňuje tento člověk, pokud se ještě nezbláznil, na malém sídlišti v paneláku jednoho okresního města.
Že dokázal vidět smysl ve svém počínání je sice obdivuhodné, nicméně je to spíše na materiál ročníkovky nějakému psychiatrovi, než aby v tom člověk hledal dobrý vzor. Že nevíme, co je internet, je možná dobře. Jinak bychom se mu vyhýbali obloukem a pro styk s ním si oblékali rukavice. Neděláme to jen proto, že doma, za oknem svého panelákového bytu se cítíme bezpečně.
Ale jaké je smetiště tam venku?
