Reverend Robert Stirling vídal při nedělních kázáních příliš mnoho zafačovaných rukou a popálených obličejů dělníků na to, aby ho to mohlo nechat v klidu. Vídal také příliš mnoho ustaraných vdov a sirotků, a protože se musel s touto realitou potýkat dnes a denně, a byl to muž vzdělaný a hloubavý, nemohl se spokojit pouze s tím, aby svým ovečkám nabízel rozhřešení a vedl je k pokoře. Trápilo ho, jak nikoli nezbytně velká tíže života leží na bedrech jeho bližních, a proto po večerech a volných chvílích usedal nad knihami u svíčky a s cvikrem.
Malý Robert Stirling, dítě neposedné, se svými početnými bratry a sestrami, pobíhá po Methvenu, honí obruč a sleduje koňský povoz. Spustí se déšť a skropí ulice, z komínů okolních domů se kouří a ze střech se odlepuje vodní pára. Na několika měděných hrncích před obchodem kramáře vytváření se krůpěje a nad nimi, v teplém letním dni, stojí malý Robert Stirling s obručí. Kapky se objevují a zase mizí, jak na hrnce pálí slunce a vrhán je stín, a malý Robert Stirling stojí a dívá se, obruč spadla, bratři pobíhají po hlučné ulici, ale on neslyší nic, jen kradmo pocítí cosi, co později ještě mnohokrát.
Otec Roberta Stirlinga je činorodý a musí hodně pracovat. Přesto si najde chvíli, aby chlapcům vyprávěl příběhy, které slyšel od svých kolegů. Je ho často vidět, jak s malým klempířským kladívkem rovná hřeby a tu zas piluje, kroutí dráty a vyrábi pro svá dítka jednoduchá hýblata z dřevěných odřezků. Matka vaří pro početnou rodinu a v kuchyni je cítit zelí, na kamnech stojí ten zvláštní nablýskaný vynález Denise Papina, ze kterého trčí šrouby s křídlovými maticemi. Malý Robert Stirling na horký hrnec šáhne a ošklivě se popálí. Potom v slzách sleduje, jak se splihlá bělavá kůže na jeho prstech plní bezvarvou tekutinou.
Jednoho dne vezme otec chlapce za město. Jedou drožkou po kamenité cestě, jedou dlouho a zpívají si. Cesta se stáčí a za malým lesíkem, který je donutil obléci kabáty, spatří u menšího potůčku zvláštní úžasný stroj. Dělník, který ho obsluhuje v potu tváře, otáčí kohouty a vypouští páru, hned zase přikládá pod kotel. Jakmile uzavře veliký kohout vpravo od kotle, začne se z tlusté roury valit voda. Stéká žlabem do potoka a špinavá a tmavá se mísí s pramenící vodou. Dělník si otírá pot z čela, je umouněný a jednu ruku má ovázanou obvazem.
Bratři se rozeběhnou po okolí. Malý Robert Stirling sedí na bobku pár metrů od stroje a nemůže z něj odtrhut oči. "To je stará dobrá pumpa Thomase Saveryho", řekne otec. Dělník otočí kohoutem, voda přestává téct, on pak vyskočí na stupátko a otočí dalším kohoutem. S pískotem z jiné roury začne vycházet proud páry, tak jemné a bílé, za je v ní najednou celý stroj zahalen. Robert Stirling sedí a sleduje muže. Také jeho ruka, kterou schovává v klíně, je ovázána obvazem. Tu noc, po návratu domů, nebude moci Robert Stirling usnout. Ale když konečně neklidně usne, bude mít sen. A potom ještě mnohokrát.
