Když se člověku začalo dostávat proteinů v podobě masa, velice mu to prospělo. Získal větší moc. Získal větší sílu a prohloubil vytrvalost. S jeho většími schopnostmi na tom to poli se potom stal ještě úspěšnějším lovcem.
Nebylo by se to stalo, kdyby k tomu, být lovcem, neměl solidní předpoklady. Živočišná říše ráda aplikuje metodu přirozeného výběru a nejlépe se to potom projeví právě tam, kde jsou pro to vhodné podmínky. A protože člověk patří mezi tvory, kteří se množí a rostou rychle v čase, z pohledu věčnosti příliš rychle, výběr se mohl uplatnit záhy. Slabé větve stromu byly odříznuty, nebo se vydaly za sluncem posíleny a s každým rokem produkovaly nové pokusné vlky.
Osvalený lovec, jemuž zachutnalo maso, nemusel už, aby se nasytil, trávit tolik času lovem. Usadil se do jeskyní a tam trávil nepříznivé chvíle. Tady, v jeho příbytcích si ho začaly vyhledávat jiné formy života, lačné se přiživit z jeho nadbytku. A tak poznal člověk vši, mravence a podobnou havěť, ale také psy a kočky. Všechen tenhle život, zvědavý a také bojující o přežití ve svých vlastních stromech života, se postupně stal neodmyslitelnou součástí života člověka.
A mohl-li si nasycený a spokojený člověk dovolit tolerovat ve svém okolí malé šelmy, které po něm uklízely nepořádek, došlo časem neodmyslitelně k tomu, že se tolerance přetvořila ve vzájemnou spolupráci. Psi začali doprovázet člověk v lovu, podávali mu upuštěné věci a olizovali mu rány. Také, ti menší, hravější a chlupatější, zabavili hrou jeho potomky. Tehdy pes dostal jméno a stal se součástí domu.
Proteinová injekce přispěla nejen k tomu, že se strom člověka stal životaschopnějším a pevnějším, ale také k tomu, že se stal rozmanitější. Ruku v ruce s rozmanitostí kráčí zvědavost a lačnost po poznání. A ta rozvíjí sval nejen jako hybatele končetin, ale i jako tvůrce myšlenek.
Chytrý člověk, jeho vši a pes tak mohli vykročit do nové etapy dějin a stát se tím, co vidíme dnes. Jak moc jsme zapomněli na to, odkud jsme vzešli a kam máme namířeno, je dáno hlavně tím, čím se obklopujeme. Co strpíme ve své existenci. A čemu dáme šanci být naší součástí.
