Můj autista má k vodě vřelý vztah. Vzpomínám si, že před časem, než jsme získali druhou koupelnu, okupoval tu jedinou v přízemí vlastně stále jen on, a to z více důvodů. Jednak bylo velice těžké ho zabavit čímkoli jiným než kapající vodou, jednak byl v té době celodenně ještě oplenován, takže být poblíž umývadlu s tekoucí vodou byla prostá nutnost. Bez ohledu ale, zda se v proudu vody vrtěl jeho zadní konec, nebo ukazovací prst, vítal tuto skutečnost obvykle s nadšením. Tedy s výjimkou mytí hlavy...
9.12.2012 Vítek plave s EducemPetr Forejtek
Už když plaval v plodové vodě, vyskytoval se v bezpečném prostředí, obklopen sice tmou, ale zároveň obalen beztížnou bezstarostností. Nyní, když vstupuje do vodního živlu bosou nohou, a plíce mu plní vzduch, rozpomíná se možná cosi v zákoutí jeho mozku na tuto chvíli, a proto ji vítá se spíše blaženějším úsměvem a radostí, než s obavami a strachem. Malé děti obvykle netrpí závratěmi, a strach z výšek získají až s časem. Tuto dětskou bezstarostnost jim závidíme, ikdyž je často ohrožující, protože byla tím, s čím jsme se museli rozloučit bez náhrady, a na co už nám jen ubývá vzpomínek.
Když můj autista plave v bazéně, kolem těla nafukovací kruh, není vzorem řádného plavce. Má potíže se sourodě a souměrně pohybovat na souši, natož aby si osvojil umění tvorů, kteří s grácií obývají vesmír pod vodní hladinou, a na slunce se dívají skrze čočku kdesi v atmosféře. Ne nadarmo jako lidé přisuzujeme deflínům inteligenci, kterou bychom uměli přiznat pouze druhému člověku. Snad je to jen proto, že nám imponuje ladnost pohybu v prostředí, ve kterém neumíme přežít bez sofistikovaného přístroje déle než několik minut.
Když můj autista plave v bazéně, je to zvláštní chvíle. Najednou je v nějakém jiném prostředí, které sice důvěrně zná, a proto se nebojí. Ale zároveň je nejistý, neboť množství vody, které dosud viděl pohromadě, bylo menší než to, ve kterém je teď ztracen jako lístek zavátý ze stromu kamsi doprostřed rybníka. A tak jeho hnutí mysli osciluje mezi bezbřehou radostí z pohybu a strachem z nepoznaného, roztřesený zároveň vzrušením i chladem, který, pro něj nově, přináší ale vzduch, nikoli voda.
Když cítí poblíž ruku, která mu poskytne bezpečné útočiště, rychle se jí chopí. To je dobré znamení, neboť je to jeden z okamžiků, kdy máte možnost díky zjevné interakci lépe cítit život na druhém konci drátu. A takových okamžiků se v životě autisty nevyskytuje příliš, a proto je dobré je vyvažovat zlatem, a užívat je s rozumem.
