Stalo se mezi svátky. V jednom městě v Kanadě se právě domů vrátil z vězení mladý muž, říkejme mu Erik. Po několika měsících ve vazbě byl pohublý a zničený. Dveře, na které zaklepal, se pomalu otevřely...
Pohlédl do tváře podobné té své, jakoby to bylo zrcadlo. Odráželo se v ní ale o mnoho prožitých zim více, desítky a stovky dnů vyhloubily kolem očí hluboké rýhy a stáhly ústa dolů. Muži se posadili ke stolu a po chvíli tísnivého ticha se oba rozplakali.
O několik měsíců dříve býval Erik úplně jiný člověk. Měl práci, peníze, přítelkyni. Hleděl vstříc budoucnosti s nadějí a protože byl chytrý, uměl využít příležitost. Od malička si hrál s počítači a sítěmi jako tolik jeho vrstevníků, ale na rozdíl od nich ve své posedlosti později nalezl nejen zalíbení, nýbrž i zdroj příjmů. Všechno by šlo jako po másle a mladý kluk, administrátor a geek, jak se dnes říká, by dál ve své trochu arogantní a namyšlené pýše vrážel políčky do tváří svých ne tak chytrých kolegů, kteří ale namísto aby kráčeli vstříc štěstí poctivými kroky, okrádali druhé, využívaje jejich naivity a nerozvážnosti, s níž se pohybují v síti sítí.
Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Jeden ze zlodějíčků, které Erik odhalil, a kterému nejspíš zhatil plány, by si ale ve své rafinovanosti nezadal s Edmondem Dantem.
Jednoho dne, u dveří jednoho domu v jednom městě v Kanadě, zazvonil muž v modré uniformě. Erik otevřel. Poštovní doručovatel, na kterého se díval, se lehce usmál. Z podpaží vyjmul svazek doručenek a zeptal se na jméno. Souhlasilo. Erik očekával zásilku, před časem si objednal nové hračky do svého počítače. Zdvihl ruku a uchopil balíček. A potom se to stalo. Zpoza rohu vystoupil další muž v uniformě a ještě další a další v kravatě. A Erik nechápal. Zatkli ho.
Když Erik zmizel, pídil jsem se po tom, kde je. Přestal se ozývat. Společný přítel mi řekl, že byl zatčen za přechovávání a držení ilegálních zbraní a drog. Hm.
Má je pomsta. A ten zlodějíček, kterého nazývám milou zdrobnělinou, ukázal své zuby. Mé plány nezkřížíš. Umím v tom chodit. Na co asi myslel, když vkládal do krabičky boxer, nože a igelitové pytlíčky? Má je pomsta.
Když se Erik vrátil z vazby, byl zlomený. Zabavili všechno. Neměl ani počítač, ani peníze, neměl ani telefon. Bylo mezi svátky a za okny domu v Kanadě padaly vločky. Nežádal mě o nic. Ale bylo mezi svátky a já jsem se rozhodl, že mu pomůžu. Erik dostal svou lekci. Ale zaslouží si padnout?
Nevím, proč to děláš, řekl mi, ale kdybys to neudělal, nevím, co by bylo, a nevím, jestli bych se dokázal postavit znovu na nohy. A já? Měl jsem štěstí. Zrovna ve chvíli, kdy to bylo potřeba, a já to udělat mohl, byl jsem na svém místě. A někdo, kdo to potřeboval, dostal pomocnou ruku. Až se Erikovi za nějaký měsíc vrátí zabavené věci, a on se vrátí na své místo, bude bohatší. O zkušenost. A tak i já.
