Když řídím auto a jedu sám, řadím se mezi ladiče rádií. Už mám vyzkoušeno, kde jaké dobře hraje, a potom se mi dobře jede, neboť ta paní z navigace, co mi pořád nadává, že jedu blbě, není tolik slyšet. Cestou do Prahy po dálnici zažívá moje rádio opravdové rodeo. Neboť obstarožní anténa, čnící ze střechy, nejspíš vůbec nefunguje, je třeba ladit řádně a často, a přesto jsou úseky, kdy jedu jen s tou protivnou navigační paní.
Jak jedu a ladím, zaslechnu najednou tuhle zprávu: "úřad pro kontrolu hospodářské soutěže celý rok kontroloval (cosi, nevím už co) a zveřejní o tom zprávu". Než to slečna dočte, jsem už na jiné stanici, neboť co mě v autě zajímá jsou noty, ne blbé zprávy. Ale když už jsem tu zprávu slyšel, rozjede se mi v hlavě sled myšlenek na to téma: zpráva: "nějaký úřad něco celý rok kontroloval a něco o tom zveřejní", představa: "každý zaměstnanec úřadu každý den každou celou jednu hodinu po jeden celý rok kontroloval stohy a cojávím ještě někoho, koho teď veřejně znectí, neb si to zasluhuje", realita: "jeden referent úřadu dostal za úkol kontaktovat jiného referenta kontrolovaného subjektu, přičemž jeden dostal za úkol se pokusit toho co nejvíce zjistit, a druhý toho co nejvíce utajit", výsledek: "úřad zveřejní, že se mu nepodařilo zjistit nic, z čeho by se dal udělat závěr". Blbec za volantem se nažere, koza zůstane celá a jeden referent dostane prémie.
Naštěstí na většině rádíí i hrajou, takže kromě blbých zpráv, které jsou o ničem, se dá i pobavit, když už musíte jenom dřepět a kroutit tím kolem.
