Náš vítek prokazoval nám jednu dobu přítomnost své diagnózy obzvláště odporným způsobem. Přestal spát. Tedy nepřestal spát úplně, ale přestal spát tím způsobem, který je obvyklý malým dětem. Projevovalo se to ponejvíce tak, že zatímco zbytek domu utichl a ulehl k spánku, probudil se Vítek k náhlému výronu duševní energie.
Nejčastěji mezi první a pátou hodinou ranní se v postýlce téměř neustále zvesela upřímně a často až k slzám smál, hihňal se a chichotal. Za břicho jsme se ovšem nepopadali my. Je jedno, jestli pracujete nebo jste na mateřské, občas se prostě musíte v noci dobře vyspat. A ukrádá-li vám někdo opakovaně právě tu jedinou část noci, kdy lze regenerovat obsah mozkovny, není divu že jednou ztratíte nervy. A to se nevyhne ani jednomu z rodičů se všemi s tím souvisejícími důsledky.
Žijete s tvorem, který je natolik podobný člověku, že o jeho inteligenci nepochybujete. Ale v okamžiku, kdy vás přesvědčí nějakou absolutně nečekanou reakcí na cokoli o tom, že něco není v pořádku, stojíte na počátku všech pochyb (matky všech pochyb). A rozvážení těch pochyb můžete nějaký čas odkládat, ale ne věčně. Každý kvíz vyžaduje své řešení, jinak není zábavný. Takže hledáme řešení a vylučujeme možnosti.
Když vyloučíte všechny možné i nemožné varianty ukazující na rychlou léčbu ze seznamu, stojíte před dalším ne zcela banálním krokem, a to je začít uvažovat v dlouhodobějším horizontu. To znamená, že bude všechno nejen že dlouho trvat, ale zároveň po celou tu dobu je nutno se nezbláznit, potýkat se s výše popsanými projevy a podrobit se zcela novým pravidlům. Každá léčba má přeci svá pravidla. A některá mohou být drsná.
Víte, obdivuju každého, kdo dokáže žít s celiakií. Vyžaduje to slepou oddanost přísně vybrané stravě, jakou by modelky zrající na pomerančích neměly při svých dietách poznat, neboť by nutně záhy skončily na kapačkách. Trávící trakt je u celiakie celoživotně pozměněný tak, že si neporadí s lepkem a v lepším případě vyvolá při jeho trávení pouze reakci podobnou té alergické, v horším případě otravě. A znám rodinu, kde dítě trpí celiakií, ale i tak si jenom mlhavě dovedu představit, co všechno to obnáší. Každopádně bych to ale měl vědět. Protože celiakie sice s autismem přímo nesouvisí, souvisí ale nepřímo. A to právě tím, jaká míra vnitřní pokory ji nutně doprovází.
Všechny, kdo jste snad nabyli dojmu, že mluvím-li o "léčbě", pohybuji se v ukončitelné spirále, musím uklidnit. Není to nemoc, proto nemůže jít o léčbu. Je to postižení, a tak může jít v lepším smyslu slova o "rehabilitaci". A tak to bude celý Vítkův život.
