Helfštýn je nádherná dominanta krajiny. Středověký hrad, který se tyčí nad Týnem nad Bečvou, zaujme svou pohledností, a láká příchozí k návštěvě. Lezci nicméně nemají v úmyslu dobýt hrad, na poslední odbočce ještě v Týnu se dají vlevo, podél zahrádek úpatím kopce, neboť tam se nacházejí Helfštýnské plotny, cíl jejich ztékání.
Pro nás, kteří jsme zvyklí se nahoru sápat po madlech, je tohle takové trochu jiné lezení. Hned od pohledu je jasné, že tady to tak snadno nepůjde. Plotny jsou hladké, ukloněné, najít chyt je skoro zázrak, spíš narazíte na dírku, spárku, lištu. Celé snažení je korunováno úspěchem pouze tehdy, když je lezec schopný ustát titěrné stupy, maličké ohlazené kamínky, anebo věřit plochám lezeček, to ovšem až když dojde na bočák, který je toho pojmenování hoden. Začínáme na první plotně, cestou Direttissima 3+, abychom se seznámili se skálou. Jde to vcelku hladce, ale je nám jasné, že pokud je tohle 3+, jaké potom budou ty těžší cesty?
Začíná se nám to líbit, a tak poměrně brzy přelezeme všechny cesty, které tu jsou. Obtížnostně jsou tak nastejno, ale písnička je to pořád stejná. Zahráváte si s rovnováhou a trápíte lezečky na malých stupech, leháte si na skálu a hmatáte kolem sebe v domění, že snad někde potom naroste něco, na čem se zdvihnete, když to pohnojíte potem. Vychutnávka je cesta "Božská krása", travers spárou napříč téměř celou plotnou. Té vévodí zvláštní skalní okno, několik kamenů vklíněných do skály, kudy se jde dostat nahoru k dalším cestám. Tady to ale poměrně záhy opouštíme, neboť plotna je pokrytá vlhkým mechem a je vlhká a kluzká.
Druhá plotna, kam přecházíme, je vyšší než první, má 16 metrů. Nedejte se ale zmást, že to bude láce. Lezení je to většinou těžké odzdola až nahoru, a můžete věřit tomu, že když to jde moc hladce, vybere si svou daň z odtížnosti cesta o kousek později. Malé ostré lišty opravdu docela dobře berou, ale po pár hodinách lezení už nebudete cítit konečky prstů, a taky nohy v lezečkách dostávají zabrat. Když ale získáte tu správnou pohyblivost hned od začátku, není to už opravdu tak těžké. V druhé plotně jsou cesty dobře odjištěné, vypadá to, že přibylo dost nových borháků, a zjevně tedy nebudou všechny ještě v průvodci. Lezeme "Nedělní" a "Variantu" a ještě další cesty. Už to skoro vypadá, že to docela umíme, ale na ty, které mají obtížnost 6 a víc si stejně netroufáme. Snad příště, neboť to musí být, abychom došli i na následující dvě lokality, slibující ještě delší a zajímavější cesty.
Bylo to jiné, ale bylo to dobré. Helfštýn vyžaduje přesně ty lezecké dovednosti, které postrádám, a které nejde nabýt na umělé stěně. Takže na shledanou, bylo to fajn.
