CK "volím doma"

Císařský a královský, jak by se mohlo zdát, není tou zkratkou CK, kterou jsem uvedl svůj článek, nýbrž cestovní kancelář. Ono totiž volby zapadají do kalendáře lidských aktivit nejen podle času kdy se odehrávají, ale též podle podmínek které je provázejí, nebo i podle nálad, které si nadělíme, aby nás jimi provázely. A jak už to bývá, ne všechno konfekční chceme si odívat tak, abychom se cítili jako doma.

Pořídil jsem si před volbami včas, abych pak nebyl zaskočen až mě překvapí nějaká nečekaná událost, voličský průkaz. Domníval jsem se, že je to něco, co mi udělá snadnějším moje tápání v tom, kde si ty svoje budoucí zpackané představy půjdu nechat zhmotnit vhozením lístku do urny, když už v tom, komu bych svůj hlas nikdy nedal, mám poměrně jasno. Prostě řečeno, abych mohl volit tam, kde zrovna budu, až to na mě přijde.

Nojo, ale to jsem si ještě neuvědomoval, v té barevné záplavě všelijakých chvalozpěvů na ideologické nesmysly, jaký také jsem - sic - praktický - leč - naiva. Když se mě totiž moje drahá žena zeptala, jak by se dalo udělat, aby mohla svého ochlupeného hrdinu, jež ji během dvacetiminutového monologu učiněného skrze televizní obrazovku získal jako voliče, mít právě na tom volebním lístku který hodí do urny, procitl jsem. Přece slepý, ale učinil jsem objev alespoň pro sebe a svou milou.

Míti voličský průkaz a nemíti. To bylo oč tu běží. Jistý sebejistý herec tváře v čele něčí kandidátky posměšně atakoval city jiného, dnes již zatraceného, ale přece stále politického knechta, snažil se přimět mě si myslet že zaslouží si posměch obyčejné lidské vyjádření pohrdnutí či podpory. Nezačal bych ho mít rád po tom co řekl, neměl jsem ho rád ani předtím. Mé milé ženě jsem řekl, že může muže svého politického srdce volit tam kde kandiduje, že je to snadné, a že jedinou podmínkou je mít voličský průkaz a prostředky na cestu.

Ono totiž hodně lidem brání v tom, aby volili svou stranu, jenom nějaké jedno přiblblo v čele kandidátky tam, kde zrovna shodou okolností bydlí. Potvrzení se mi dostalo z více stran a zaloviv v paměti, také má mysl narazila na kámen který byl pohmatný, a který zatížil mé svědomí pochmurností, že jsem kdysi volil podle svého přesvědčení raději nějakého imbecila, jenom protože nebylo jiné volby. Dnes už bych si uměl poradit tak, aby mé svědomí netrpělo.

Asi bychom neměli rozmělňovat svá hlubší přesvědčení místními kameny jenom proto, že jsme si navykli vídat a zdravit své sousedy a neměnit je s počasím jenom proto, že zrovna naši stranu vedou lidé, které osobně nesnášíme. Vždyť snad i proto, že máme prostředky, abychom se z této blízké nesnášenlivosti vyvázali, mohli by naši představitelé cítit větší pokoru. Ale měli bychom jim nechat poznat, že pány jsme tu my, ne oni. Stačí málo, jen zjistit jaké máme možnosti. Jen je poznat!