To, že bankovky nejsou ve skutečnosti kryté zlatem, ačkoli se to na nich píše, jsem jako děcko zjistil velice záhy. Když jsem se totiž dotyčné zlato pokoušel nehtem shromažďovat v domnění, že si časem naškrabu cihlu, nevzbudilo moje počínání ani zlomek pochopení u mých rodičů, kteří každou bankovku té hodnoty, na které se psalo, že je "krytá zlatom a ostatnými aktívami štátnej banky Československej", obrátili dvakrát.
Zlato je vůbec báječné. Lze ho kout, tavit, do nekonečna natahovat, a nesporně užitečné jsou také jeho další vlastnosti, jako třeba netečnost. Myslím tu netečnost, kterou projeví lidské tělo při styku s ním, nemyslím, že by neteklo, když se roztaví. Také hraje roli v elektronických obvodech, a vůbec, zlata není nikdy dost. A nebylo ho dost ani na to, aby pokrylo všechny prachy světa. Ani peněz není nikdy dost. Ale ty, když chybějí, dají se narozdíl od zlata dotisknout.
Okamžik, kdy každý zlomek měny reprezentoval nějaké přesně dané množství drahého kovu je dávno tytam. Z peněz se staly papírky, ze kterých se sice na nás šklíbí všelijací prezidenti, které v mýlce, že si naškrabete cihlu můžete podrbat za uchem, ale že nereprezentují nějakou nezpochybnitlnou hodnotu, o tom nepochybujte.
Úvaha, že by stálo za to, vytvořit nějakou zcela umělou, neopakovatelnou, dostatečně fragmentovatelnou a zároveň jednoznačně do nejmenší pídě adresovatelnou krytinu měny, zřejmě předcházela zrodu kryptoměny Bitcoin. Bitcoin je krytý algoritmem, a má přesně ty vlastnosti, které nemá zlato. Je jí zcela konečné množství, které jde ovšem dostatečně dělit, přičemž ale každá, i ta nejmenší jednotka, která se nazývá Satoshi, má své unikátní označení. Prostě ani jeden Satoshi nejde někam zašantročit, nebo naopak zdvojit.
Tyhle vlastnosti už dnešní měny nemají. Když je peněz málo, dotisknou se. Bitcoiny přidělat nepůjde. Nikdy jich nebude víc, než 21000000. Jeden Satoshi je 1*10^-8 Bitcoinu. Něco má ale Bitcoin se zlatem společné. Také se totiž těží. V okamžiku psaní tohoto článku bylo na světě 13335425 Bitcoinů, a každou minutou přibývají další. Poslední by měl být vytěžen někdy v roce 2140. Což my už tu nebudem, aby nás to rozčilovalo, že nebude zrovna náš.
Bitcoiny poletují sítí zcela bez rozpaků, protože je to jen malý obláček dat. Ovšem obláček dat s vlastnostmi ryzí měny. Měny, za kterou jde nakoupit zboží nebo služby. Bitcoin se vyhýbá bankám, letí routery a skrze switche, takže můžete zcela bez jakýchkoli potíží nakoupit cokoli třeba v Číně, Argentině, nebo na Guamu z pohodlí vašeho obýváku, vaše prachy tam doletí do půl hodiny.
Ano, uměl to už PayPal. Ale ten visel na vašem bankovním účtu. Bitcoin tuhle vlastnost nemá. Bitcoin má v kapse ten, kdo ho dostane za zboží nebo službu, kdo si ho koupí za jinou měnu, nebo kdo si ho vytěží. Ale ani to těžení není zadarmo, abyste si nemysleli. Potřebujete docela hodně šikovné udělátko, řečený miner, který vám bude doma pod nohama pálit elektřinu o sto šest. V okamžiku psaní tohoto článku byla spotřeba těch šikovnějších udělátek přibližně 0,7W / GHs, přičemž s jedním GHs byste blok o 25 Bitcoinech vytěžili za nějakých mizerných 4720 let.
Že jde Bitcoiny dělit na tak malé kousky, jako je Satoshi, a že je jde snadno posílat kolem světa, má báječný efekt. Můžete například někomu, kdo je v Americe, půjčit ekvivalent 5 korun českých, když chce manželce koupit novou ledničku, a požádá o půjčku ekvivalentu 5 kč dalších tisíc lidí. Nemusí do banky, a až přijde jeho čas, vrátí vám vašich 5 kč i s úrokem zpátky. Tohle všechno opravdu funguje. Před lety frčelo téma mikropůjčky. Zkrachovalo na tom, že stávající měny nebylo možné bezplatně fragmentovat a posílat mezi státy. Bitcoin to změnil.
Bankvky jsou kryté algoritmem. A to i přesto, že Bitcoin žádné skutečné bankovky nemá, ani zlatavé mince, které by vám dělaly těžkou kapsu, nebo hlavu, pokud jich nemáte dost.
