12.9.2020 jsem tam byl. Sledoval jsem, jak lezeš, jak držíš chyty, kladeš nohy do stupů a šikovně odšlapuješ do stěny. Byl jsem tam a díval jsem se. Neužíval jsem si to jako divák. Měl jsem to těžší. Rozhodoval jsem.
Lezení na umělé stěně je alchymie. Je to směs umu, atletiky, matematiky a taktiky. Kdo to někdy zkusil a nezůstal jen u základního žebříku, ví, o čem mluvím. Koneckonců už jen ten pocit strachu, který člověku brání se zdvihnout výš než je bezpečné, všichni dobře známe. Neseme si ho s sebou jako pocit sebezáchovy, který nám nedovolí se zranit. A přitom přesně toto je ta linie strachu, kterou lezci bezpečně překračují.
Včera jsem si zkusil jednu kvalifikační cestu pro desetileté děti. V druhém letmém převisku jsem spadl. Do TOPu jsem se vysápal jenom s vypětím všech sil. Naprosto obdivuju každého, kdo v téhle cestě projde s jakýmkoli výsledkem. Já jsem musel, abych dolezl, nahoře chytit překližku.
Adélko
Lezla jsi skvěle. Ale bylo mi smutno, když jsi spadla. Byl to fenomenální výkon, jaký jsi předvedla. Nikdo druhý ten den nebyl, kdo by ho podobným způsobem předvedl. Způsob, jakým jsi vyskočila do dalšího chytu mě, a myslím i všechny okolo, šokoval a fascinoval. Ale zároveň rozesmutnil. I přes tu úžasnou vzdálenost, kterou jsi tím skokem překonala, a donutila diváky zatajit dech, ten malý chyt, do kterého ses trefila, veliký jako tvoje dlaň, z ní vyklouzl.
Včera jsem si zkusil jednu kvalifikační cestu pro desetileté děti. Chytů tam bylo a stupů pro moje dlouhé hnáty moc. Ale nedaly se držet. I když jsem věděl, že ruce, které tyhle chyty drží, jsou třetinové, připadaly mi ty moje těžkopádné a nevhodné. Vysápal jsem se nahoru. Ale to sloveso vysápal mluví za sebe.
Adélko
Pro mě jsi vítěz... Ale... Byl jsem vlastně ten, kdo ti zabránil jít na bednu. Bylo mi smutno, že jsem tě poslal dolů. Z toho malého chytu, když jsi sklouzla, viděl jsem to jako pád do propasti. Neudržela jsi ho a zadržený dech mi nedovolil vydechnout. Vnímal jsem už v tu chvíli, jak zlé to je. Nemohl jsem ale narušit zákony přitažlivosti. Široké a otevřené bylo moře, do kterého jsi spadla. Odvaze, kterou jsi předvedla a práci a píli, věnované přípravě, vyrážející nám srdce z hrudníků, stálo něco v cestě.
Včera jsem si zkusil jednu kvalifikační cestu pro desetileté děti. Je mi 46 let. Hodně jsem toho viděl a myslím si, že docela umím lézt. Cvaknout druhé preso bylo těžké. O třetím se nebavím a když jsem si myslel, že potkám konečně chyt, musel jsem ze sebe vymáčknout všechno, abych nespadl a cvakl preso nad převiskem.
Adélko
Uvidím tě stát na bedně, protože na to máš. Tebe nic nezastaví. Jsi bojovník. Umělec. Malíř ladných pohybů.
A já se těším, že u toho budu a podepíšu to...
