Nejsme roboti, vlastní tělo neporazíme, tak ho radši poslouchejme

Dokud jsme mladí, svěží a plní energie, máme pocit, že všechno zvládneme, že se s tím naše tělo už nějak vyrovná. Jenže přijde první zranění, první nemoc a už se to s námi táhne. Jak poznat onu hranici, kdy už máme dost a je potřeba si odpočinout?

Bez životních zkušeností či rad zkušenějších to půjde těžko. Sám jsem zažil velké zdravotní trable, které jsem mohl vyřešit trpělivostí, ale místo toho jsem se hnal do tréninku a zranění si zhoršil. Byl jsem mladý, sportovní kariéru měl před sebou a nechtěl si připustit, že nenápadná bolest achilovky může něco znamenat. Dál jsem běhal a myslel, že to přejde.

Jenže omyl, místo toho jsem si achilovku úplně oddělal, měl v ní zánět a nohu osm týdnů v sádře. Jak mi pak prozradil doktor, do sádry mi dal nohu spíše z preventivního důvodu, aby měl jistotu, že skutečně nebudu sportovat. Byl jsem „blázen“ a velký sportovec, který neznal hranic. To se změnilo, věkem jsem si uvědomil, že jsou přednější věci, a to především jedna: zdraví.

Pro začátek všem doporučuji, aby si změřili klidovou tepovou frekvenci. Pokud si pak kdykoliv změří o 5 tepů vyšší než obvykle, znamená to, že jsou přetrénovaní nebo nemocní. Typickým příznakem je únava a výraznější bolest namáhaných částí těla. Po zkušenostech vím, že je v tu chvíli potřeba alespoň na den trénink vypustit a brát vitamín C, případně aspirin.

Když to dojde tak daleko, že doktor předepíše antibiotika, je potřeba úplný klid. A pozor, nenechte se zmást, že se po pár dnech uleví. Největší chybou je začít hned sportovat. Antibiotika je potřeba dobrat, než se pustíte zpátky do tréninku. Nezapomeňte, že organismus je oslabený, musíte počkat, než se vrátí do normálu trávení a oslabená imunita.

Pokud návrat do aktivního stylu života uspěcháte, do dvou týdnů po uzdravení se nemoc vrací. Proto doporučuji sportovat zpočátku raději doma. Každá choroba je spojená s oslabenou imunitou, když se namáháte, oslabíte ji ještě víc. Pokud jde o zranění a unáhlený návrat ke sportu, často se zranění vrací, až se stane chronickým.

Vím, že se často rozebírá, jak velké má na zdraví následky kvalita ovzduší. Svůj vliv určitě má, ale její důsledky se ukazují až po 20 letech, ne-li po delší době. Pokud však jezdíte například na kole v pražské dopravě, důsledky pro vás mohou být fatální a to i mnohem rychleji. Výsledkem jsou chronické záněty průdušek. Protože však tyto nákazy přicházejí po řadě let a v podstatě z ničeho nic, lidé si je ani se špatným ovzduším nespojují.

Na závěr ještě jedna rada, nespoléhejte se na prášky proti bolesti. Ty stav nikdy nezlepší, jen bolest otupí a vám dají naději, že můžete začít sportovat. Často je to chyba, kterou už nevrátíte zpátky.

Pět nejdůležitějších rad, jak se předejít nemoci

1. Změřte si klidovou tepovou frekvenci a kontrolujte si jí.
2. Tepová frekvence by se neměla měnit o více než 5 tepů.
3. Antibiotika doberte, rozhodně nesportuje dřív.
4. Neuspěchejte návrat ke sportu, nemoc se může rychle vrátit.
5. Nevěřte práškům proti bolesti. Ty jen otupí bolest, ale zranění nezlepší.