Moje první Jizerská to byl průšvih, po čtyřech letech jsem zkušený

Vyrazil jsem v rychlém tempu a první kilometry ho dokázal mírně navyšovat. Cítil jsem se dobře, měl jsem natrénováno a díky tomu dostatek sebevědomí. Jenže mi chyběla důležitá věc, zkušenosti. A právě na jejich absenci jsem v průběhu své prvního závodu v Jizerských horách doplatil. 

Po pár kilometrech Bedřichovské 30, která je součástí programu slavné Jizerské 50, totiž nepřijde úleva v podobě klesání, ale znovu a znovu další kopce. Síly se ztrácely rychleji, než jsem čekal. Ještě jsem nebyl na nejvyšším bodě trati a už jsem cítil, že něco není v pořádku.

Se ztrátou energie mi pomáhalo doplňování energetickými gely a vody. Jenže pak se opět projevila nováčkovská daň. Do konce závodu zbývalo pár kilometrů. Jídlo mi došlo a já zoufale vyhlížel občerstvovací stanici. Marně. Stačilo se pořádně podívat do startovních pokynů a dobře bych věděl, že poslední stanicí jsem před chvíli minul.

Tahle vzpomínka je stará už čtyři roky. Tehdy to byla má první zkušenost se slavným závodem v Jizerských horách. Od té doby jsem na startu nechyběl, posbíral potřebné zkušenosti a poučil se z chyb. A tak se mi už nestane, že přeženu na začátku tempo. Dobře už vím, jak dlouhé a vyčerpávající stoupání mě čeká hned po startu.

Do ledvinky si dávám vždy energetické gely, dostatek vody a pečlivě plánují své stravování podle občerstvovacích stanic. Právě vhodným doplňováním potravin předejdete rychlé ztrátě sil.

Navíc pokud budete mít prostornou ledvinku, která vám nebude překážet v pohybu, můžete si do ní přibalit lehkou větrovou bundu, kdybyste na trati chytli déšť či sněžení. Někdo si bere také náhradní čepici, protože v prvním stoupání tu první rychle zpotí a pak se klepe zimou.

Co by nemělo chybět v žádné ledvince a co se rozhodně nesmí při dálkovém závodě klasickým stylem podcenit, je mazání lyží. Znám hodně dobrodruhů, co se snaží lyže mazat sami. A proč ne. Já osobně bych ale každému, kdo se vypraví na klasické závody Jizerské 50, doporučoval využít služeb odborníků. Ti jsou k dispozici na všech závodech či v zimních střediscích a jako nikdo jiný znají aktuální povětrnostní a sněhové podmínky. Ne nadarmo se říká, že mazání je věda. Pro závodníka není nic horšího, než když zjistí po pár kilometrech, že mu lyže „nejedou“.

Když už k podobné situaci dojde, je potřeba ji rychle řešit, protože trápit se další desítky kilometrů bych vážně nikomu nepřál. Nejjednodušším řešením je vyjet ze stopy, sundat lyže, setřít vosk a namazat nový. Občas je lepší ztratit pět minut než v konečném výsledku mnohem více a ještě k tomu být totálně fyzicky sedřený. Kdo má běžky se šupinami, podobným trablům se vyhne.  

Snad to nevypadá, že závod v běhu na lyžích je nad síly obyčejných lidí, to určitě ne. Je ale dobře, když budete předem vědět, do čeho jdete a na co si dát pozor.

Na závěr bych chtěl zmínit ještě neméně důležitou věc, doplnění energie po závodě. Vyhněte se smaženým věcem. Nejdříve doplňte cukry a také pořádně pijte, ať se vyhnete křečím. Pokud nemáte chuť na jídlo, to je naprosto v pořádku. Chuť se dostaví dvě tři hodiny po závodě. Pak je ideální zvolit něco s energetickou hodnotou jako je rýže nebo brambory. Kdekdo právě brambory podceňuje, ale ony jsou jednou z nejlepších zdrojů energie.